Původ boloňského psíka

Něco z historie

Boloňský psík pochází z Itálie, stejně jako např. neapolská doga nebo italský chrtík. Dříve byli nazýváni doprovodnými psy, což neznamená nic jiného, než že svého pána všude doprovázeli.&
&
Dodnes není zcela jasné, jak plemeno boloňského psíka vzniklo, ale je pravděpodobné, že křížením maltézského psíka a malého bílého pudla, po němž převzalo i hravou a učenlivou povahu.&
&
Již v 11. a 12. století byl boloňský psík díky svému půvabu vysoce ceněn. Obzvláště byl oblíben v období renesance, kdy tyto psíčky chovaly zejména dámy vyšších kruhů. Roku 1668 poslal kníže Cassino de Medici osm malých boloňských psíků do Belgie a pověřil plukovníka Alamanniho, aby jeho jménem psíky věnoval nejvyšším osobnostem v Bruselu. &
&
V období renesance se boloňský psík těšil přízni panovníků, kteří toto plemeno často dostávali darem. Slávu boloňských psíků prohloubili jejich majitelé zvučných jmen, jako kupříkladu markýza Pompadour (1721-1764) nebo carevna Kateřina II. (1729-1796), jakož i rakouská císařovna Marie Terezie (1717-1780), která ho milovala natolik, že jej po smrti nechala preparovat. Dodnes je možné spatřit ho ve Vídeňském přírodovědném muzeu.&
&
Slavné obrazy Tiziana, Carpaccia, Goyi, Duuml;rera a dalších významných umělců vyobrazují psy tomuto plemenu velmi podobné. Nesmíme však opomenout, že v té době bylo možno boloňského psíka zaměnit s příbuzným druhem bišon frise, neboť tehdejší odchylky nebyly patrné jako dnes. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že před lety vznikl rozpor mezi těmito dvěmi plemeny a mnozí odborníci podotýkají, že v minulosti docházelo k častým změnám. V rámci výstavy plemene bišon byl zapsán boloňský psík a naopak. Tehdy se společenská plemena chovala v omezeném rozsahu a byla méně známá.&
&
Dnes je vypracovaný standart pro každé plemeno a rozdíly jsou jasné. Prvopočátky oficiálního chovu pocházejí z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, do kterého se začali zapisovat čistokrevní psi.&
&
Po válce se boloňský psík úplně vytratil. Zůstal v Itálii u jediného chovatele, Maria Persichi, kterému se připisuje zásluha za uchování plemene. Roku 1970 bylo zapsáno 26 chovných jedinců a jejich počet klesal až do roku 1979, kdy jich bylo zapsáno 7. Tehdy se manželé Bonnanovi rozhodli plemeno zachránit a rozšířit. Všichni chovní psi zapsaní v plemenné knize měli vážné vady, byli příliš malí a nízcí, a tak se snažili najít jedince bez PP ale odpovídajícího standartu. Po této úmorné práci se však objevili výsledky a roku 1984 se jejich fenka Lilly jako první stala šampionkou Itálie. &
&
Chov kvalitních jedinců pokračoval a psů přibývalo. V roce 1980 bylo zapsáno 8 jedinců, roku 1985 již 30 a roku 1991 vzrostl tento počet na 174 chovných jedinců. Zdá se, že s kvantitou mohla utrpět i kvalita, a proto je třeba být opatrný při nákupu štěňat ze země původu. Na druhou stranu je to jediná možnost, jak získat kvalitní jedince pro chov našich psů, kteří pochází z Ruska, kde chovatelům na kvalitě pramálo záleželo.&
&
Zůstává však zásluhou manželů Bonannových, že boloňským psíkům již nehrozí nebezpečí vyhynutí, plemeno je plně obnovené a jeho místo v plemenných knihách upevněné, odpovídá standardu a díky dovozu z této země se stává typickým představitelem i mimo Itálii.