&&Konečně jsem se naučil tlapkovat na kl&ávesnici. Zat&ím mě packy moc neposlouchaj&í, tak budu ps&át m&álo.& Jednou, když u n&ás bylo veselo - Vizovick&é trnkobran&í, bylo to koncem srpna - se u n&ás objevili nějac&í ciz&í lid&é. Moc jsem s nimi kamar&ádit nechtěl, ale kluk vypadal hezky... mysl&ím, že jsme si podobn&í. Modrooc&í fe&š&áci :o) Chvilku mě tam l&ákali na &šňůrku a různ&é jin&é hračky. Když jsem se s nimi začal trochu kamar&ádit, tak toho využili a nastražili takovou bed&ýnku. Jsem hrozně zvědav&ý a tak jsem do n&í vlezl... a spadla klec, kočky a kocouři! Norm&álně mě tam zavřeli. Zpoč&átku mi to moc nevadilo, ale když jsem se v t&ý věci začal vzdalovat mamince a tetě a s&égře a p&án&íčkům, začalo mi doch&ázet, že se něco děje! Pak mě dali do auta a vyrazili... Moc jsem plakal, opravdu moc. Když jsme m&íjeli značku Brno, tak jsem to vzdal. Věděl jsem, že je v&še ztracen&é. Když jsme přijeli do m&ého nov&ého domova, zjistil jsem, že zas až tak &špatn&é to asi nebude. Kr&ásn&ý z&áchůdek hned v chodbě, v&šude spousty hraček a toho j&ídla! Zvykl jsem si hned. Bavilo mě zkoumat, jak jsem už psal, jsem opravdu hooodně zvědav&ý. Jsem tak zvědav&ý, že si mysl&ím, že jsem ze v&šech nejzvědavěj&š&í.&& && & |