&&Jako vět&šina živočichů (včetně p&ána tvorstva) nekomunikuj&í kočky pouze zvuky. &&&&&&Řeč těla&&& Spolehliv&ým indik&átorem n&álady je ocas. Kočka v dobr&ém rozmaru m&á vztyčenou hlavu i ocas. Hřbet b&ýv&á vyklenut&ý a kočka se ot&ír&á o sv&ého p&ána. Hravou n&áladu prozrad&í ocas ve tvaru otazn&íku, z&ároveň kočka č&íh&á, uskakuje a &'lov&í&' předměty na dohled od p&ána.Spokojen&á kočka m&á vzpř&ímen&é u&ši, uvolněn&é hmatov&é vousky a zornice velk&é přiměřeně osvětlen&í. Radost, důvěru, př&átelstv&í a n&áklonnost projevuj&í kočky člověku t&ím, že sp&í co nejbl&íže k němu, l&ísaj&í se k němu, vyhled&ávaj&í jeho př&ítomnost, olizuj&í jej a předou.& &&Rozčilen&á kočka m&á naopak u&ši sklopen&é dozadu, hmatov&é vousky např&ímen&é kupředu, zornice jsou z&úžen&é a m&á nakrčen&ý nos. Kočka, kter&á m&á strach, m&á roz&š&ířen&é zornice a snaž&í se opticky zmen&šit t&ím, že pokrč&í nohy a sklop&í u&ši k hlavě. Pokud chce zastra&šit jinou kočku, zdvihne zadn&í č&ást těla, vzpř&ím&í ocas a pohybuje jeho &špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozč&ílen&á kočka připravuj&íc&í se k &útoku m&á natažen&é v&šechny končetiny, naježenou srst, vztyčen&ý ocas a je cel&á nahrben&á. Opticky se tak snaž&í zvět&šit, aby l&épe obst&ála v &úloze agresora. Kočky mezi sebou v&šeobecně nejsou konfliktn&í, vyh&ýbaj&í se možn&ým střetům a pokud to jde, vyjasn&í si situaci očima a tělem.&& &&&Pachov&é značky& &&&Nezastupiteln&ým komunikačn&ím prostředkem jsou pachy, kter&é kočky zanech&ávaj&í na lidech a okol&í ot&ír&án&ím, &škr&áb&án&ím a t&éž značkov&án&ím moč&í. Než&ádouc&í je tzv. sprejov&án&í, což je než&ádouc&í chov&án&í kočky v dom&ácnosti, vyvolan&é stresem z nezn&ám&ého. Kočky si tak vyznačuj&í sv&á teritoria pro obyvatele dom&ácnosti t&ím nejnepř&íjemněj&š&ím způsobem. Označkov&án&í n&ábytku je c&ítit po t&ýdny. Ve veterin&árn&ích zař&ízen&ích lze koupit př&ípravek, kter&ý tento pach neutralizuje.&& &&&&Hlasov&é projevy&&& &&Podle odborn&íků existuje &šestn&áct různ&ých zvuků, kter&é kočky dok&ážou vyd&ávat. Lze je rozdělit do tř&í skupin podle způsobu, jak&ým je kočka vyd&áv&á. Jedn&á se o vrčen&í, vok&ály a pronikav&é vře&štěn&í.& &&K vrčen&í řad&íme u koček tak&é předen&í a zvuky, kter&é kočka vyd&áv&á na uv&ítanou, vok&ály jsou zvuky, kter&é kočka vyd&áv&á se zavřenou tlamou, a vře&štěn&í jsou zvuky vyluzovan&é kočkou s otevřenou tlamou a jejich modelov&án&í postupn&ým zav&ír&án&ím tlamy. Do t&éto zvukov&é skupiny patř&í &šk&ála zvuků od prsk&án&í, mňouk&án&í, syčen&í apod. Těmito zvuky komunikuj&í kočky mezi sebou, zat&ímco mňouk&án&í je podle někter&ých v&ýzkumů vyhrazeno pouze pro komunikaci s člověkem.&& &&&Když kočka přede...&& &&Předen&í je zvuk, kter&ý každ&ý chovatel r&ád sly&š&í. O tomto typick&ém zvukov&ém kočič&ím projevu si každ&ý mysl&í, že vyjadřuje vrcholnou spokojenost, což neplat&í vždy. Kočky mohou př&íst i tehdy, když jsou poraněn&é, nemocn&é nebo dokonce um&íraj&í.& &&O tom, jak kočky předou, existuje v&íce teori&í, stejně jako o důvodech, proč to dělaj&í. Zvuk předen&í může vznikat buď vibracemi neprav&ých hlasivek uložen&ých za prav&ými hlasivkami v hrtanu, nebo f&ázově posunut&ými stahy hrtanu a br&ánice. Př&íst dok&ážou mal&á koťata brzy po narozen&í, č&ímž nejsp&í&še naznačuj&í matce, že jsou spokojen&á a v poř&ádku, a matka předen&ím zvy&šuje ml&áďatům pocit bezpeč&í.& &&Kočky dok&áž&í př&íst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou při n&ádechu i v&ýdechu. T&ím se li&š&í od sv&ých divoce žij&íc&ích př&íbuzn&ých kočkovit&ých &šelem, kter&é předou jen při v&ýdechu.& && &&&Když je kočka nemocn&á&&& &Mezi z&ákladn&í př&íznaky možn&ého zdravotn&ího probl&ému patř&í:&& &&- &Kočka lež&í v pel&í&šku, přij&ím&á potravu a nechce si hr&át &&
&- &Kočka vyzvr&át&í potravu &&
&- &V kožichu m&á lys&á m&ísta, kter&á si způsobila soustavn&ým olizov&án&ím &&
&- &Přestože hodně žere, je př&íli&š huben&á &&
&- &Kočka st&ále potř&ás&á hlavou, drbe si u&ši &&
&- &z oč&í j&í vyt&ék&á hnis&&
& &&Vět&šina chovatelů brzy pozn&á, kdy kočce nen&í dobře, kdy ji něco bol&í, kdy je uražen&á nebo jen trucuje. Kočka je v př&ípadech onemocněn&í odk&ázan&á na to, jak člověk porozum&í jej&í &'řeči&'. Nen&í dobr&é podceňovat zejm&éna ty př&íznaky, kter&é mohou signalizovat skutečně v&ážnou situaci. Tak např. mezi př&íznaky onemocněn&í vzteklinou jsou neurologick&é změny, změny chov&án&í, agresivita nebo naopak př&íli&šn&á př&ítulnost, roz&š&ířen&é zornice, ochrnut&á čelist se sliněn&ím, ochrnut&í nebo z&á&škuby, po kter&ých nast&áv&á smrt. && &&Hryz&án&í a olizov&án&í kožichu může znamenat &'pouhou&' nervozitu, sprejov&án&í &(než&ádouc&í označov&án&í teritoria moč&í a v&ýkaly)& přeznačkov&án&í po n&áv&štěvě jin&é kočky nebo tak&é nervozitu či onemocněn&í ledvin, slinivky nebo močov&ého měch&ýře, &škr&áb&án&í n&ábytku potřebu obrousit dr&ápky... && &&&&Co je norm&áln&í?&&& &&Chovatel l&épe posoud&í odchylky od běžn&ého chov&án&í sv&é kočky, když j&í včas, za norm&áln&ího stavu změř&í teplotu, puls a počet dechů za minutu.Norm&áln&í tělesn&á teplota měřen&á u koček v konečn&íku je v rozmez&í od 37,5 deg;C do 39,0 deg;C. Pokud je rozd&íl o 0,8 deg;C &(směrem nahoru i dolů)&, je třeba kontaktovat veterin&áře. && &&Identifik&átorem prokrven&í a okysličen&í tk&án&í je změna zabarven&í sliznic. Běžn&á barva je růžov&á. Pokud m&á kočka pigmentovan&é d&ásně, posuzuje se barva odtažen&ého spodn&ího v&íčka a spojivky. Bled&á, b&íl&á, namodral&á nebo nažloutl&á potvrd&í podezřen&í na onemocněn&í.Na prvn&í pohled složitě vypad&á dal&š&í test - CRT, doba kapil&árn&ího n&ávratu. Je to doba, za kterou se vr&át&í krev vytlačen&á z malink&ých c&évek zpět do sv&ého řeči&ště. Prokrven&í tk&án&í je v poř&ádku, pokud se ukazov&áčkem m&írně zatlač&í na d&áseň a pak se stisk uvoln&í. M&ísto pod prstem by mělo zbělet a během max. dvou sekund znovu z&ískat růžovou barvu. && &&Puls lze u kočky změřit na lev&é straně hrudn&íku v oblasti, kde se loket dot&ýk&á hrudn&íku. Při zji&šťov&án&í tepov&é frekvence by kočka měla b&ýt v klidu. Norm&áln&í počet tepů za minutu u kočky se pohybuje v rozmez&í 160 až 220 &úderů za minutu. Dal&š&ím ukazatelem je dechov&á frekvence. Ta se nejl&épe posuzuje během sp&ánku kočky a měla by b&ýt kolem dvaceti až třiceti dechů za minutu.Kočič&í řeč&í nemus&í člověk mluvit, stač&í j&í porozumět. Vždyť kolik řeč&í zn&á&š, tolikr&át jsi člověkem...&&
|