&&Starověk a středověk& Os&ídlen&í dne&šn&í Ukrajiny je doloženo od 5. tis&ícilet&í př. n. l., ze kter&ého poch&ázej&í n&álezy artefaktů tripolsk&é kultury. Ve starověku byl jih Ukrajiny periferi&í antick&ého světa: existovalo zde kr&álovstv&í Skythů, o jejichž životě pod&áv&á zpr&ávu řeck&ý historik H&érodotos;[4] na Krymu a na pobřež&í Čern&ého moře vznikaly řeck&é a později g&ótsk&é kolonie. Středn&í a severoz&ápadn&í Ukrajina je pak oblast&í etnogeneze Slovanů.&& &&Ve druh&é polovině 9. stolet&í se na dne&šn&í Ukrajině, v Rusku a Bělorusku zformoval prvn&í v&ýchodoslovansk&ý st&át, Kyjevsk&á Rus, jehož nejv&ýznamněj&š&í panovn&ík Vladim&ír I. přijal roku 988 křesťanstv&í. Po rozpadu st&átu vzniklo několik samostatn&ých kn&ížectv&í; na z&ápadě bylo nejdůležitěj&š&í Haličsko-volyňsk&é kn&ížectv&í, zat&ímco jih dne&šn&í Ukrajiny byl os&ídlen kočovn&ými kmeny Polovců.&& &&Během 13. stolet&í do&šlo k postupn&ému obsazen&í č&ásti samostatn&ých kn&ížectv&í tatarsk&ými (mongolsk&ými) n&ájezdn&íky. Cel&á oblast se dostala pod vliv nově zformovan&é tatarsk&é Zlat&é hordy; pouze na z&ápadn&í č&ást dne&šn&í Ukrajiny tatarsk&á moc nepronikla. Valn&á č&ást Ukrajiny se s &úpadkem Zlat&é hordy stala suver&énn&í souč&ást&í Litevsk&ého velkokn&ížectv&í. Na jihu se vytvořil Krymsk&ý chan&át a v&ýchod se dost&ával pod vliv Moskevsk&é Rusi.&&
|