&& KESSY&&&& ... př&íběh &štěň&átka ...&&&& &&& & &
Bylo, nebylo v jedn&é mal&é vesničce ps&í miminko. Toto miminko se narodilo ps&í mamince se čtyřmi dal&š&ími miminky.&
Ps&ímu miminku se ve světě lid&í ř&ík&á &štěň&átko.&
A tady to &štěň&átko se sv&ými sestřičkami a br&á&šky čekalo na sv&é nov&é člověč&í rodiny...&& & && .&& .&& .&& .&& . && && && && && && & I. kapitola&
... prvn&í n&áv&štva ...&&
&&& &&& &&" Vrr haf, haf ... Maminko, proč m&áme kolem sv&ého krčku &šňůrky? &", ptalo se &štěň&átko.&
&" To aby na&še člověč&í m&áma věděla, kter&é &štěň&átko jsi. &"&
&" A jak to může poznat, vždyť ty &šňůrky jsou v&šechny stejn&é. &"&
&" To se ti jenom zd&á, protože ty nevid&í&š, že jsou barevn&é. &"&
&" A jak to, že to nevid&ím, maminko, ty to vid&í&š? &"&
&" Ne, taky nevid&ím, že jsou barevn&é, ale na&še člověč&í m&áma, ano. &"&
&" Proč potřebuje vědět, kter&é &štěň&átko jsem, maminko, tomu nerozum&ím, vždyť důležit&é je, abys to věděla ty, nebo ne? J&é mami, kdo to je? &"&&&&& &.&
& Ty jo vypadaj&í jako na&še lidsk&á m&áma, ale nejsou na&še lidsk&á m&áma. A jak se na n&ás d&ívaj&í. Hm, co asi chtěj&í? Jsou divn&í, st&ále se jenom hihňaj&í a dělaj&í takov&é divn&é obličeje.&&&& .&&
&" A tady je m&áme, jsou to tři holčičky a dva chlapečc&í. Červenou, žlutou a oranžovou &šňůrku maj&í holčičky, a zelenou a modrou maj&í chlapečci. Jak&é &štěň&átko by se v&ám l&íbilo? &"&
&" L&íbilo by se n&ám to s červenou &šňůrkou, to je holčička, že? &"&
&" Ano to je. &"&
&" No tak to je &úžasn&é, chtěli bychom holčičku. Mohla bych si ji pochovat? &"&
&" Ale samozřejmě. &"&&&&& &.&&
No n&é&é&é&é, co, co to?! Proč jdou ke mně? A proč si mě berou do ruky? Ne, to se mi vůbec nel&íb&í.&&&&&&" Mami, mami pomoc !!! Maminko, co to dělaj&í? Mam&í&í&í&í&í ... !!! &"&
&" Ale no tak, maličk&á, neboj se, jenom si tě prohl&ížej&í a chovaj&í.&"&
&" Ale maminko, proč to dělaj&í?! &"&
&" Ničeho se neboj, ol&ízni je. Uvid&í&š, jakou z toho budou m&ít radost. Později ti v&šechno vysvětl&ím. &"&&&&&&.&&
No tak dobře uděl&ám to, když to maminka ř&ík&á... J&é oni mě pohladili, je a ted mi drbou za ou&škem, hmm to m&ám moc r&áda.&
Nev&ím, proč to dělaj&í, ale l&íb&í se mi to. Jsem zvědav&á, co mi maminka pov&í. &
Jak&ý to m&á důvod? A proč to dělaj&í jenom mně? Co je na mě jin&é, než na ostatn&ích?&
A už to v&ím, že by to bylo těmi &šňůrkami? To jak ř&íkala maminka, že v&šechny &štěň&átka maj&í svou &šňůrku, a že každ&á ta &šňůrka m&á jinou barvu, aby na&še člověč&í m&áma věděla, kter&é je kter&é. No ano, to bude t&ím, proto si vybrali mě! Asi m&ám ze v&šech &šňůrek tu nejhezč&í.&&&&.&
&&" Je kr&ásn&á. Ano, tohle &štěň&átko si vememe. A za jak dlouho bychom si pro ni mohli přijet? &"&
&" Za měs&íc. Mus&í b&ýt je&ště očkov&ána a bylo by dobr&é, aby je&ště nějakou chv&íli zůstala u m&ámy, a tak&é se mus&í naučit papat norm&áln&í ps&í stravu. Zat&ím je&ště pije mateřsk&é ml&íčko. Za měs&íc by už měla umět j&íst, jako dospěl&í pes. Nauč&ím ji na granulky. Je to velmi v&ýhodn&é, granulky jsou vyv&ážen&é, bude dost&ávat dostatek vitam&ínů a v&ýživy. Přesně tak, jak je potřeba. Za měs&íc, až si pro ni přijedete, v&ám řeknu v&íc. &"&
&" Děkujeme, jste moc hodn&á. Tak za měs&íc. Zat&ím nashledanou. &"&&
&&" Nashledanou. &"&&&&& .&&&&. &&&& II. kapitola&&&
&&... mnoho nov&ých věc&í ...&&
.&
.&
. && && &Od t&é chv&íle se stalo mnoho nov&ých věc&í... &
Dal&š&í lid&é přij&ížděli a vyb&írali si ze &štěň&átek. Nakonec byla v&šechna rozebr&ána.&
Ps&í m&áma vysvětlila sv&ým ps&ím mimink&ám, proč ti lid&é přich&ázeli, a proč si je vyb&írali. &štěň&átka se dozvěděla, že jsou to jejich nov&í člověč&í rodiče, a že brzy nastane den, kdy se s n&í budou muset rozloučit.&
Vypr&ávěla jim svůj př&íběh. Vypr&ávěla, jak&é to bylo, když i ona se musela rozloučit se svou maminkou. A jak&é to bylo, když poprv&é přijela do sv&ého nov&ého domova.&
Přesvědčila je o tom, že tak to m&á b&ýt. Pejskov&é jsou toiž na světě proto, aby dělali lidem radost a společnost, ale tak&é proto, aby jim pom&áhali a byli jejich kamar&ády po cel&ý jejich život.&
Tak&é se dozvěděla, že lid&é si pejska pořizuj&í hlavně kvůli tomu, že se občas, ale někdy i př&íli&š mnoho, c&ít&í sami. A nebo proto, že pejskov&é um&í věci, kter&é lid&é neum&í.&
Maminka jim prozradila, že jejich přednost&í je moc dobr&ý čich a sluch, a tak&é jim prozradila velk&é tajemstv&í řeči mezi pejskem a člověkem.&
A &štěň&átka to moc zaj&ímalo, poslouchala a byla potichu jak my&šky. &špendl&ík byste sly&šeli spadnout na zem, jak&é tam bylo ticho...&&&. && &&&" Mami! Kam n&ás člověč&í m&áma bere? Proč n&ás v&šechny d&áv&á do ko&š&íku? &"&
&" Dětičky moje, dneska budete muset b&ýt hodně statečn&é. Jedete k panovi doktorovi. On v&ás prohl&ídne, zjist&í jestli v&ám něco nechyb&í a pak v&ám... &"&&&& & To už bohužel &štěň&átka nesly&šela. Člověč&í m&áma je nesla pryč od jejich ps&í maminky. Nesla je dlouhou chodbou, pak se otevřely dveře a &štěň&átka byla porpv&é venku.&&&& .&
&&" J&é jej koukněte! &"&&&&& &.&&
To je kr&ása, kde to jsme? A co to tady von&í, to je &úplně něco jin&ého? Akor&át je tady moc velk&á zima.&&&& .&
&&" Brrrrrrrrr &"&&&&& &.&&
Kam n&ás to asi nese? Maminka ř&íkala něco o nějak&ém panovi doktorovi. A tak&é ř&íkala, že m&áme b&ýt moc statečn&é. Tak budu muset zatnout zoubky a b&ýt statečn&á. &
Ale ne, co je zase tohle?! O tom maminka nic neř&íkala. Je to velk&é, a ne&štěk&á to a ani to nemluv&í lidskou řeč&í. Vůbec nic to neděl&á, jenom je to hrozně velik&é a chladn&é. &
Ona n&ás do toho d&áv&á !!!&
&&&& .&&&.&& . && & III. kapitola&&
&... n&áv&štěva u doktora ...&&
.&
.&
. && && & Chud&ák na&še mal&é &štěň&átko, vůbec nevědělo, kam ho lidsk&á m&áma d&áv&á, vědělo jenom, že je to něco moc velk&ého a nezn&ám&ého.&
Ty určitě v&í&š, co to bylo za tu velkou chladnou věc. No ano, m&á&š pravdu, bylo to auto. Auto slouž&í lidem k tomu, aby se co nejrychleji a nejpohodlněji dostali na vzd&álen&é m&ísto. V na&šem př&ípadě, aby se lidsk&á m&áma, dostala s pěti &štěň&átky k panovi doktorovi.&&&&&
Ve světě lid&í se zv&ířec&ímu doktorovi ř&ík&á, veterin&ář. O&šetřuje a l&éč&í nemocn&á zv&íř&átka, takže i pejsky. A i když pejskovi nic nen&í, je nutn&á jeho prohl&ídka, aby zjistil, že pejsek je opravdu vpoř&ádku. Proto i na&še mal&é &štěň&átko muselo s ostatn&ími k veterin&áři, aby si lidsk&á m&áma byla jist&á, že jsou zdrav&á.&
Zat&ím co my si tady pov&íd&áme, na&še mal&é &štěň&átko už je v ordinaci pana veterin&áře...&&&&&
No hur&á, alespoň už nejsme v t&é hrozn&é velk&é věci. Bylo to stra&šn&é, moc v t&é věci hučelo a občas se mi chtělo zvracet. Bylo to př&í&šern&é, poř&ád se to houpalo a byl tam takov&ý divn&ý z&ápach, nezn&ám ho, nah&ánělo mi to strach. Ale lidsk&á m&áma byla hodn&á, poř&ád n&ás hladila a dala přes n&ás deku, ze kter&é jsem c&ítila na&ši maminku. Trochu mě to uklidnilo.&&&&&
Akor&át, že teď jsme zase v nějak&ém lidsk&ém domečku, asi to bude domeček toho pana doktora, co ř&íkala maminka. To jsem zvědav&á, co s n&ámi ten pan doktor bude dělat.&
&&&& Je hele, to bude asi on. Je takov&ý velk&ý, vět&š&í než na&še lidsk&á m&áma a m&á na sobě takovou divnou věc. M&á ji na nose, to je ale něco, to jsem je&ště neviděla. Co to asi může b&ýt? Budu se muset zeptat maminky, ona to určitě bude vědět.&&&& Na&še &štěň&átko se podivovalo nad věc&í, kterou měl pan veterin&ář na nose. V t&é chv&íli se naklonil nad ko&š&ík se &štěň&átky a jedno si vzal do ruky. Byla to na&še mal&á ps&í holčička. Moc se br&ánila, vůbec se j&í to nel&íbilo...&
Au no proč to děl&á? Takhle mi &šťouchat do bř&í&ška. Au a ted mi zase tah&á za kůži, no to je ale nepř&íjemn&é. A ted se mi přes tu věc na nose d&ív&á do očiček a do &&&& ou&šek. Co, co to, no přeci se mi nebude&š d&ívat do m&é tlamičky? No to teda ne, to ti nedovol&ím. Auuuu, no teda, on mi ji přeci jenom otevřel. Ten m&á, ale s&ílu!&
&&&& V&šechny ty věci, kter&é pan doktor dělal na&šemu &štěň&átku, byly moc důležit&é. Podle nich totiž poznal, že &štěň&átko je zdrav&é. Ted už zb&ýv&á posledn&í věc, kterou mus&í udělat. A tou věc&í je očkov&án&í. Pt&á&š se, co je očkov&án&í? &&& && & Očkov&án&í je jedna z nejdůležitěj&š&ích věc&í, kter&é mal&é &štěň&átko mus&í dostat. Jak bych ti to jenom vysvětlila? Je to vlastně bojovn&ík proti nemocem, kter&ými by mohlo &štěň&átko onemocnět. Jsou to velmi v&ážn&é nemoci, mohlo by na ně i umř&ít. No a proto je tady pan veterin&ář, kter&ý očkov&án&í provede...&
No konečně, teď už mi snad d&á pokoj. Hm asi ano, jde pryč. Kam to jde? On jde k tomu stolku. A co to bere do ruky? No to je divn&é. Takovou věc jsem je&ště neviděla. Proč jde s tou věc&í ke mně? Proč mě lidsk&á m&áma najednou tak pevně drž&í? Vůbec se nemůžu h&ýbat. Co to děl&á, kdo to děl&á? Proč mi nam&áč&í kůži na z&ád&íčk&ách a proč mi ji zase tah&á...&&&& .&
&&" Auuuuuuuuuuu, to bol&í, mam&í&í&í&í&í&í&í&í &"&&&&& .&
Chud&ák na&še mal&é &štěň&átko, moc se polekalo. Ale nemus&í&š se o něho b&át, nic se mu nestalo. Dostalo jenom malou včeličku. Včelička je vlastně injekce. V&í&š co je injekce? &
Určitě si vzpom&ín&á&š, taky jsi ji dostal, když jsi byl mal&é miminko. Takovou včeličku mus&í dostat každ&ý, a to proto aby byl zdrav&ý. Mus&í j&í dostat, jak zv&íř&átka, tak i mal&é děti. &
Pokud si nevzpom&ín&á&š na malou včeličku, zeptej se sv&é maminky, ona ti určitě připomene, kdy to bylo.&
Auuu, auuu to to p&íchlo, j&á jsem se tak lekla! Co to bylo, o tom maminka nic neř&íkala. No ted mě hlad&í&š... Ty jsi ale lidsk&á m&áma, takhle mi nechat ubl&ížit. V&šechno to pov&ím sv&é mamince. Auuu.&
V&šechna &štěň&átka ten den byla prohl&édnuta a v&šechna dostala malou včeličku. Byla moc vystra&šen&á a chtěla ke sv&é mamince.&
Nemohla se dočkat, až budou zp&átky doma u maminky ve sv&ém pel&í&šk&u...&
&& .&& .&& . && & IV. kapitola&
... den &"D&" ...&&&.&& .&& . && && & A nastal den, kdy mal&á &štěň&átka se musela rozloučit se svou ps&í maminkou.&
Proběhly velk&é př&ípravy, ps&í maminka v&šechna sv&á &štěň&átka umyla. Lidsk&á m&áma připravila v&šem &štěň&átkům deky, krmen&í, jejich nejobl&íbeněj&š&í hračku, ale i kn&ížku, ve kter&é bylo napsan&é jm&éno &štěň&átka, den, kdy se narodilo a den kdy bylo poprv&é očkov&áno se z&ápisem proti, kter&é nemoci to bylo.&
Toho dne byla &štěň&átka přesně dva měs&íce star&á. Už jim narostly v&šechny zoubky, uměla papat dospěl&áckou ps&í stravu, uměla poř&ádně chodit, běhat, uměla si hr&át...&&&&
&&&' Maminko, proč to v&šechno? Proč jsi n&ás umyla? Proč člověč&í m&áma děl&á ty bal&íčky?&"&
&' Pamatuje&š jak jsem v&ám ř&íkala, že jednou přijde den, kdy se budete muset se mnou rozloučit?&"&
&' Ano, maminko, pamatuji.&"&&&&&&&' Tak ten den je pr&ávě dneska, proto ty velk&é př&ípravy.&"&
&' Ale mami, j&á nechci od tebe odej&ít. Je&ště ne!&"&
&' No tak, snad by jsi neplakala, vždyť i j&á jsem musela opustit svou maminku, protože tak to m&á b&ýt, mus&íme j&ít do nov&ých člověč&ích rodin a mus&íme se postarat o sv&é nov&é lidsk&é rodiče.&"&
&' Ale mami, j&á nechci...&"&
&' Uvid&í&š bude to vpoř&ádku, nemus&í&š m&ít strach a už vůbec nemus&í&š plakat. Nov&í člověč&í rodiče na tebe budou moc hodn&í. Bude&š m&ít jenom a jenom svůj pel&í&šek, bude&š m&ít pouze sv&é hračky a nikdo ti je nebude br&át.&"&
&' Mami, ale mně se bude st&ýskat.&"&
&' Vždycky, když se ti bude st&ýskat, tak se zachuml&á&š do pel&í&šku pod deku, kterou dostane&š od na&š&í člověč&í m&ámi a z t&é deky mě uc&ít&í&š, pak zavře&š očička a j&á se objev&ím. Pamatuj, vždycky s tebou budu a poř&ád na tebe budu myslet.&"&&&&&&&' V&ážně? Opravdu se mi objev&í&š, když zavřu očička?&"&
&' Ano, objev&ím, vždycky, když ti bude moc smutno a bude&š na mě hodně myslet.&"&&&&. && & Ach jo m&ám moc velk&ý strach. Teď si maminka určitě mysl&í, že jsem mal&á ustra&šen&á holka. Ale to j&á nejsem, j&á už jsem velk&á a statečn&á. Mus&ím zatnout zoubky.&
Na druhou stranu se docela tě&š&ím. Už si tedy moc nepamatuji, jak m&í člověč&í rodiče vypadali, ale v&ím, že jsem se u nich c&ítila moc dobře. Pamatuji si, že na mě byli moc hodn&í. A taky jsi pamatuji, že mi dělali moc př&íjemn&é věci, jako drb&án&í za ou&škem a hlazen&í.&
No určitě to bude zaj&ímav&é, jsme zvědav&á jak&é to tam bude. Jak&ý asi budu m&ít pel&í&šek? Př&ála bych si, aby byl velik&ý a měkkoučk&ý. Jo, jo to by bylo super, to bych si moc př&ála.&
Taky by mě zaj&ímalo, jestli tam budu jedin&ý pejsek. Tady u n&ás doma, u na&š&í člověč&í m&ámi je moje maminka a dvě tety, a pak je&ště m&í br&á&škov&é a sestřičky. No jestli tam budu sama, tak to bude docela dobr&é, protože v&šechny hračky, kter&é dostanu, budou jenom m&é a hlavně mi nikdo nebude uj&ídat z misky. To mi totiž hrozně vadilo na br&á&šk&ách. Oni mě vždycky odstrčili, protože měli vět&š&í s&ílu, a pak mi to v&šechno snědli. No a j&á jsem měla poř&ád hlad.&
No ale jestli tam budu sama, tak se mi bude určitě moc st&ýskat. Tak to ne, to rad&ši at je tam nějak&ý pejsek. A určitě si spolu budeme hodně hr&át. To kdybych tam byla jenom j&á, to bych si musela hr&át sama se sebou a to nen&í ono. No možn&á by si se mnou hr&ála i moje nov&á člověč&í rodina, ale to nev&ím, protože na&še člověč&í m&áma si s n&ámi vůbec nehraje. Pravda je, že když n&ám maminka vypr&ávěla jej&í prvn&í den u na&š&í člověč&í m&ámi, tak n&ám ř&íkala, že si s n&í moc hr&ála, že se o n&í pěkně starala, a že když měla nějak&é bolen&í a nebo j&í bylo moc smutno až z toho plakala, tak že ji na&še člověč&í m&áma vzala do ruky a začala ji hladit až usla, a pak v tom snu pr&ý maminka viděla svou maminku a ta j&í zp&ívala jej&í nejobl&íbeněj&š&í p&ísničku...&&&& .&&
&&&' A dobr&ý den, tak v&ás tady v&ít&ám.&"&
&' Dobr&ý den, už jsme se nemohli dočkat, moc se tě&š&íme na na&š&í holčičku.&"&
&' Ach ano, je tamhle, ale nejprve bych s v&ámi projednala p&ár důležit&ých věc&í, kter&é se t&ýkaj&í spr&ávn&é v&ýchovy &štěň&átka...&"&
&' Ale ano samozřejmě&"&
&' Pojďte za mnou.&"&&&&& &.&&&
& No počkat, to jsou oni! To jsou m&í člověč&í rodiče! No ano, už si vzpom&ín&ám, přesně takhle vypadali.&
Ale to znamen&á, že si mě už odnesou pryč. Tak brzy? Proč mus&ím b&ýt ve v&šem prvn&í. Jak to, že pro ostan&í si je&ště nikdo nepři&šel? Mus&ím se j&ít rychle se v&šemi rozloučit a hlavně s maminkou. Douf&ám, že nebudu brečet. Nesm&ím, mus&ím v&šem uk&ázat, že jsem statečn&á a velk&á holka...&
&&&& A tak se na&še &štěň&átko běželo rozloučit. Loučilo se s maminkou, s tetičkami, ale i s br&á&šky a sestřičkami. Loučen&í to bylo velik&é. V&šichni totiž věděli, že je to naposledy co se vid&í...&&
&& .&& .&& . && & V. kapitola&
... prvn&í den v nov&ém domově ...&&&& .&&&.&& . && && & Na&še mal&é &štěň&átko poznalo sv&é nov&é člověč&í rodiče, svou novou člověč&í m&ámu a sv&ého nov&ého člověč&ího t&átu. &
V&šechno to bylo nov&é a vzru&šuj&íc&í. A &štěň&átku se to moc l&íbilo.&&&&&
Muselo opět dok&ázat, že je moc statečn&é, nejenom proto, že opou&štělo svou rodinu, ale i proto, že opět muselo cestovat autem, kter&é nemělo moc r&ádo.&
Ale protože bylo ze v&šeho moc unaven&é, tak uslo a celou cestu do nov&ého domova prospalo. Ani nevdělo, jak velkou d&álku cestovalo. &
Zd&álo se mu o mamince a bylo &šťastn&é.&&&&&
Je je&ště jedna důležit&á věc, kterou bych v&ám měla ř&íci. A tou je, že na&še mal&é &štěň&átko dostalo sv&é jm&éno. A to jm&éno je... KESSY. Už to nen&í mal&é &štěň&átko s červenou &šňůrkou kolem sv&ého krčku, už je to ps&í holčička s vlastn&ím jm&énem...&&
|
Inzerce zdarma
Hry on-line
Fotosoutěž
Puzzle online
Tapety na plochu
Mapa světa