Nezadouci loveni

&Než&ádouc&í loven&í &&&

a jak tomu zabr&ánit&&

& &&

&&&

& &&

& &&&&Nerad bych ve v&ás z&ískal pocit bezcitn&ého tyrana, proto vězte, že prostředky a způsob n&ápravy je ps&án my&šlenkou na m&é velk&é, přesto milovan&é psy, u těch mal&ých je nutno v&še trochu odlehčit. &
&
&Vět&šinu toho,&& co um&ím, je předev&š&ím od m&é vlčice. Dostala se mi kdysi do ruky až někdy v jej&ích pěti letech. Lovila naprosto s přehledem a neměl jsem to tehdy vůbec pod kontrolou.& &
&
&Loven&í& patř&í mezi z&ákladn&í a přirozen&é instinkty psů. Obecně řečeno tuto vlastnost maj&í v&šichni psi v krvi. Vět&šina nov&áčků, kteř&í se k n&ám dostanou, se tak&é ihned vrhaj&í na na&še ovečky nebo slepice, jež se tu u n&ás pohybuj&í volně. N&á&š Oxy si tak&é ulovil ovečku hned při prvn&ím kontaktu, na&štěst&í ji chytil jen za ocas, proto j&í nijak neubl&ížil. Pokud je v&šak vůdce smečky opravdu pevnou autoritou, stač&í jen zaujmout agresivn&ím v&ýpadem po tomto jedinci zcela jasn&ý a dobře čiteln&ý postoj k tomuto jedn&án&í a v podstatě přeb&ít tento instinkt jin&ými z&ákladn&ími a vrozen&ými instinkty. Každ&á dobře organizovan&á smečka je ř&ízena chov&án&ím jedince alfa člena smečky, č&ímž jsme pro psy předev&š&ím my. Toto ovlivňov&án&í spoč&ív&á v tom, že l&íb&í-li se mi chov&án&í sv&ého psa, pozn&á to, protože zaujmu pozitivn&í (pochvaln&ý) nebo neutr&áln&í postoj (děl&ám, že nic nevid&ím). Pokud chci, aby pes jednal tak, že někdy m&á danou aktivitu zak&ázanou a někdy ne, stač&í jen m&írn&ý trest při nesouhlasu a jindy tu samou aktivitu prostě neře&šit. Pes podle toho brzy vyhodnot&í, kdy danou aktivitu prov&ádět může a kdy ne. &
Lov je instinkt opravdu složit&ý a jen těžko se zvl&ád&á, ale v zač&átc&ích ne zas až tak těžko. Jde o to, zda m&á pes s lovem již nějakou zku&šenost a kolikr&át byl &úspě&šn&ý. V př&ípadě vysok&é &úspě&šnosti s loven&ím nikomu nez&ávid&ím přev&ýchovu tohoto probl&ému, protože se jedn&á o probl&ém z&ávažn&ý - je to prakticky facilitov&áno, jako pozitivn&í a v&ýhodn&á aktivita (v&íce m&éně sport). &
Pokus&ím se v&ám srozumitelně vysvětlit, jak na to vět&šinou, ov&šem ne v&šak &úplně vždy, jdu j&á. Často mus&ím totiž měnit styl podle my&šlen&í a způsobu jedn&án&í psa. Proto v&ám trochu nast&ín&ím nejčastěj&š&í styl, kter&ý je obvykle docela &účinn&ý u vyrovnan&ých a sebevědom&ých psů. &
Pokud je pes z&ávisl&ý na sv&ém p&ánovi, nen&í to tak složit&é. Stač&í při &úspě&šn&ém &útěku psa do lesa za zvěř&í, toho tam nechat a prostě na něj ostře zavolat a pak odej&ít, ale pozor! nefunguje to ve zn&ám&ém prostřed&í, proto si to nacvičuji kdekoli jinde. Pokud se vr&át&í a je&ště z tohoto m&á radost, odm&ítnu jeho přijet&í do smečky. &
Když v př&írodě vlk opust&í svou smečku, mus&í při opětovn&ém n&ávratu proj&ít něč&ím, co by se dalo nazvat něco jako přij&ímac&í procedura. Spoč&ív&á to v tom, že mus&í d&át najevo svou podř&ízenost a oddanost sv&é smečce a na vůdci smečky z&álež&í, zda jedince přijme nebo ne, ostatn&í členov&é smečky ho t&éž ignoruj&í. V t&é době je dan&ý jedinec dost nejist&ý a nem&á z toho zrovna dobr&ý pocit (co, když neprojde). Tato metodika na z&ákladě tohoto pocitu krize se d&á u psa uplatnit docela snadno tak&é, a když jsem toto použil i u sv&ých psů, nevěřili byste, co to s nimi udělalo. Obvykle dol&ézaj&í a dělaj&í v&še pro to, aby nebyl p&án - alfa jedinec rozzloben&ý a psa ze smečky nevyhnal. Jelikož m&ám docela pevn&é nervy a jsem ochoten i trochu riskovat (&útěk psa), doc&ílil jsem toho, že se z provinilce stal t&éměř patol&ízal a př&í&ště už se dal zavolat na prvn&í povel. &&Mus&í v&šak přivol&án&í na prvn&í povel zn&át jako n&ásobilku!& &Když v&šak přivol&án&í na prvn&í povel nem&áte, nepomůže v&ám vůbec nic, dokonce &ani elektrick&ý obojek&, kter&ým byste v&še jen zhor&šili!!! &Jestli chcete psa, kter&ý neum&í spolehliv&é přivol&án&í na prvn&í povel odepsat, dejte mu el.obojek a garantuji v&ám, že jestli se ničeho neb&ál, bude se b&át i vlastn&ího st&ínu!!!&& &
&Uplatněn&í tohoto stylu př&ístupu ke psům žij&íc&ím a venč&íc&ím se na s&ídli&šti je bohužel dost nere&áln&á, protože někteř&í jedinci nemaj&í spolehliv&ý nebo facilitovan&ý (dovyvinut&ý) orientačn&í smysl. Tam je to riskantn&í a je nezbytn&é jen naučit si přivol&án&í na 100% a za každ&ých okolnost&í. J&á osobně si na tom d&áv&ám opravdu dost z&áležet. &
Nejhor&š&í pocit je ž&ít ve strachu, že pes na lovu potk&á nějak&ého myslivce-lovce. Č&ím d&éle je pes na lovu, t&ím v&íce začnete propadat beznaději a strachu, že pes už se nevr&át&í. Tento děsně mizern&ý pocit je bohužel opr&ávněn&ý, mnohokr&át jsem jel třeba někde kolem pole, padly dvě r&ány a o kousek d&ál leželi v krvi dva n&ádhern&í ovč&áci. Jejich p&án&íčci tak&é neměli lov sv&ých psů zrovna pod kontrolou a jestli se o tom, jak dopadli jejich psi nedozvěděli, je jim rozhodně l&épe, než kdyby viděli to, co j&á. Mohou totiž ž&ít alespoň s pocitem, že je třeba někdo na&šel a teď mu &štěkaj&í v nov&ém domově. Bohužel je to jedin&á pozitivn&í iluze. &
Pr&ávě pro tento stra&šn&ý pohled, kter&ý vid&ím mnohem častěji než lid&é z města, jsem si seřadil priority trochu jinak a na trochu drsněj&š&ím př&ístupu k cel&é věci. Než abych na&šel sv&ého psa s prostřelenou hlavou někde v pol&ích, raději uděl&ám v&še pro to, aby k tomu nikdy nedo&šlo a hned napoprv&é po psu skoč&ím a to, co n&ásleduje, si pes pamatuje už na cel&ý zbytek sv&ého života. V zač&átku jsem se zm&ínil, že přirozen&ý instinkt (a nejen lov) se d&á zastavit n&ástupem je&ště silněj&š&ího instinktu. Pokud jde psu o život, a to obvykle při lovu (nejen zv&ířat, ale třeba i aut) jde, jsem ochoten s&áhnout i do instinktu přežit&í (pudu sebez&áchovy). A tak chce-li se pes nechat dobrovolně někde v pol&ích zastřelit a vystartuje mi po zvěři, použiji natolik siln&ý motiv protiakce, aby psa přesvědčil, že sebevražda v jak&ékoli podobě jeho jedn&án&í je krajně nev&ýhodn&á. V praxi to vypad&á tak, že pes jde-li něčemu po krku, tak jdu dvakr&át vět&š&í silou po krku j&á jemu, a to v prav&ém slova smyslu. Pes, kter&ý si ulov&í třeba slepici a snaž&í se ji zab&ít, u mne konč&í na z&ádech a pod krkem chyt&ím j&á jeho&&*)&&. Č&ím vy&š&š&í stupeň agrese (nebo loveck&é rozv&á&šněnosti) pes při sv&ém počinu použije, t&ím několikan&ásobně vy&š&š&í n&átlak použiji j&á vůči němu. Ať se aktivita psa t&ýk&á čehokoli, použ&ív&ám z&ákladn&í a zcela spolehliv&ý kl&íč, kter&ý se mi osvědčil i vůči lidem a t&ím je &?jak ty ke mně, tak j&á k tobě dvakr&át tolik&. To znamen&á, že pokud pes ochotně spolupracuje, jsem k němu velice vl&ídn&ý a d&áv&ám mu jenom v&ýhody. Pokud se v&šak chov&á zcela neochotně a neovladatelně a d&áv&á mi najevo, ?že si mohu tak leda trhnout nohou, vr&át&ím mu to i s &úroky, tud&íž několikan&ásobně. Degraduji ho na nejniž&š&í pozici ve smečce t&ím, že si ho v př&ípadě jeho z&ájmu nev&š&ím&ám, d&áv&ám mu najevo sv&é pohrd&án&í už i jeho př&ítomnost&í, když přijde a chce se pomazlit odvr&át&ím hlavu (toto gesto je velice často vidět i u v&ý&še postaven&ých vlků vůči jejich podř&ízen&ým). Při tomto projevu je důležit&é se nepod&ívat na psa a už vůbec ne do oč&í. V&á&š vnitřn&í pocit a ch&áp&án&í tohoto mus&í vyzn&ít tak, že ?&"mysl&í&š, že jsi chytřej&š&í a zvl&ádne&š b&ýt tak samostatn&ý, tak pro mě pse neexistuje&š#65533;. Je&ště se k tomu při recidivn&ím chov&án&í provinilce d&á přidat mal&é opomenut&í spr&ávn&ého času krmen&í, proch&ázek nebo jin&ého pravideln&ého režimu - přeh&áz&ím mu denn&í rozvrh hodin, č&ímž ztrat&í stabilitu samozřejmost&í a &"pevnou půdu pod nohama&". T&ím pes docela jistě znejist&í a ?přejde ho humor. Takto rozhozen&ý pes si při spr&ávně proveden&é proceduře d&á pozor, co př&í&ště při načuch&án&í tepl&é zv&ířec&í stopy a va&šem varov&án&í uděl&á. V klidu a arogantně nadřazen&ým t&ónem a klidně s &úsměvem psu řeknu ?&"klidně si běž, ale t&ím jsi u mne skončil&". Jistě že v kapse obvykle ti&še a bez zachrastěn&í drž&ím velice těžk&ý řet&ízkov&ý obojek, pro jistotu kdyby přeci jen vystartoval lovit. V tomto př&ípadě je v&šak důležit&é psa zm&íněn&ým obojkem neminout. Ide&áln&í (av&šak pro zač&átečn&íky t&éměř nemožn&é) je hodit psu obojek těsně před nebo i na čenich. T&ím pes z&ísk&á pocit, že dos&áhnete d&ál, než kde je (takov&á prodloužen&á ruka). Osobně zast&áv&ám n&ázor, že je-li aktivita psa sebevražedn&á (ne v&šak kvůli kdejak&é prkotině), hod&ím po psu cokoliv, aby to už nikdy nezopakoval, klidně i cihlu. Mysl&ím si, že je lep&š&í sv&ému psu způsobit mal&é a ne&škodn&é poraněn&í s&ám, než mu kopat j&ámu někde v koutě na zahradě.& &&&&&Co se t&ýče dlouh&ého vod&ítka, pokud bude pes na dlouh&ém &špag&átu dlouhodobě, přestane si ho uvědomovat a předpokl&ádanou chybu uděl&á, potom stač&í už jen razantně a s arogantn&ím &úsměvem trhnout tak, aby udělal salto.&&&