Jak zvladnout strach

&&Jak zvl&ádnout strach, &&&&

&&plachost &&&&

&&a deprivačn&í syndrom&&&&

&&psů&&&&

& &&

&&&

& &&

&&&Pro ty, kteř&í to je&ště nevěd&í, &"l&éčba&" strachu a různ&ých fobi&í u psů je m&ým největ&š&ím kon&íčkem a nejobl&íbeněj&š&í oblast m&é pr&áce se psy&.& &
&&&

& &&&&V prv&é řadě nesm&íte b&ázliv&ého psa chl&ácholit ve stylu: &"neboj se, nic se ti nestane&" a podobně. Přenesli byste na ni stresovou n&áladu, kter&á by jen pos&ílila strach. &M&ám ve smečce fenku B&áju, kter&á byla velice &špatně socializovan&á vůči lidem. M&ám ji u sebe v ob&ýv&áku spolu s dal&š&ími psy, kteř&í jsou norm&áln&í a tak&é norm&álně zlob&í. Občas jsem nucen ji třeba okřiknout nebo jinak vystavit stresu-potrestat. B&ája na tom byla velice &špatně. Kdykoli jsem udělal prudk&ý pohyb, nebo vyletěl po nějak&ém psu, okamžitě utekla, nebo se o to alespoň pokusila. Dnes už v&í, že co se j&í net&ýk&á, nem&á ani ře&šit a už vůbec ne strachem. K tomu dnes v klidu mohu napomenout i ji a ustoj&í to. Nejde o život - nejde o nic. Syst&ém spoč&ív&á v tom, že vyděs&í-li se č&ímkoli neopr&ávněně t&ím, že prož&ív&á zbytečn&ý strach, nechl&áchol&ím ji, ale naopak si z n&í začnu utahovat, že se zab&ýv&á zbytečnostmi. Č&ímž posiluji jej&í sebevědom&í, jelikož na ni přenesu svou pozitivn&í n&áladu a pohodovou energii. Pes totiž nen&í schopen rozli&šit radost na podkategorie jako je radost př&ím&á a upř&ímn&á, nebo radost nadřazen&á až &škodolib&á. N&á&š &úsměv je prostě &úsměv a kdo se usm&ív&á, neubližuje. Je&ště k tomu mohu přidat to, že ji z legrace nějak po&šťouchnu. Důležit&é v&šak je, za každou cenu zabr&ánit tomu, aby pes od sv&ého strachu utekl a měl se možnost před strachem skr&ýt. Do&šlo by totiž k tomu, že se uzavře do sv&ého vlastn&ího světa, kter&ý si vytvoř&í k tomu, aby se nějak ubr&ánil těmto stresov&ým situac&ím. J&á těmto stavům ř&ík&ám &"blbuvzdornost&". Pes si často upravuje reakce na podněty tak, aby se zbavil &škodliv&é hladiny adrenalinu v krvi a nevystavil se tak zdravotn&ím pot&íž&ím. Jde v podstatě o takovou vnitřn&í sebeobranu. U plach&ých psů v&šak často vede k chybn&ému jedn&án&í, pes se sp&í&še vnitřně ub&íj&í, než aby se &účinně br&ánil. Proto psa raději v&ý&še uveden&ým způsobem přenesen&ím n&álady na psa imunizuji, než aby se č&ím d&ál t&ím v&íce stresoval a pomalu se tak vnitřně vraždil. &&&&&&

&ak na deprivovan&é pejsky&&&

&&M&áte pravdu b&ázlivost je po agresi dal&š&ím extr&émem, na kter&é se specializuji a kter&é mne vyloženě bav&í. Ve smečce m&ám několik psů - deprivantů, kteř&í se chovaj&í stejně, jako popisujete u va&šeho psa. Nesouhlas&ím s v&ámi, že by manžel b&ýval&é majitelky musel bezpodm&ínečně ml&átit psa a je&ště k tomu klackem nebo jinou n&ápřahovou metodou. Deprivace je nesocializovanost nebo tak&é neznalost ničeho. Imprinting-vti&štěn&í prob&íh&á do 8.t&ýdne věku a 1.socializačn&í f&áze zhr. pr&ávě do toho půl roku. Když se &štěně v t&éto době nesezn&ám&í s nov&ými podněty dojde k pos&ílen&í vrozen&ých instinktů, což se projevuje mimo jin&é i nadměrnou plachost&í. Stač&í vz&ít mal&é &štěně, zavř&ít ho do pr&ázdn&é m&ístnosti, nic s n&ím nedělat a nerozv&íjet jeho osobnost se zamezen&ím pozn&áv&án&í jak&ýchkoli podnětů (věci, lidi, zv&ířata, nebo cokoli). To, že se boj&í chlapů je způsobeno t&ím, že n&ás tito deprivanti instinktivně považuj&í za vy&š&š&í autoritu se schopnost&í je ovlivňovat a tud&íž vět&š&í hrozbu. &
Na toto t&éma bych v&ám mohl vypracovat obrovsk&ý elabor&át nebo napsat celou knihu (kterou se mi dof&ám v př&í&št&ím roce povede d&át s pomoc&í př&átel dohromady). Mnoh&é materi&ály jsem o tomto, dnes velice čast&ém, probl&ému již napsal, tak je zkus&ím v co nejkrat&š&í době soustředit na tuto str&ánku.&&&&

& &&

&&&

& &&

&&&Proč nej&ít na b&ázliv&ého nebo deprimovan&ého psa metodou utě&šov&án&í a chl&ácholen&í&?& &
&
&Strach a plachost je sice založena na různ&ých aspektech (plachost je vy&š&š&í forma strachu založena na instinktech), ale sv&ými důsledky je natolik podobn&á, že jsem si dovolil ře&šen&í spojit do jednoho t&ématu. Ovl&ádat se d&á totiž t&éměř stejně, jen u plachosti se mus&í velice jemně. &&&
&Pokud mohu doporučit nepracujte s plachost&í psa, pokud sami nejste v pohodě. Každ&ému se stane, že někdy vstane &"levou nohou...&". Z vlastn&í zku&šenosti v&ím, že plach&ého psa pokaz&íte za dvě vteřiny, ale budete to napravovat dva měs&íce. A pokud si s t&ím nev&íte rady, raději neexperimentujte a kontaktujte mě, r&ád v&ás to nauč&ím a &nic v&ás to st&át nebude. Jen dobr&ý pocit, že jste udělali něco pro sv&ého psa &(a pak možn&á za cestu)&&. &
&
&Utě&šov&án&í a chl&ácholen&í psa ve stresov&é situaci je natolik mimo rovinu norm&álu, že toto jedn&án&í pes považuje za varov&án&í před něč&ím nebezpečn&ým. Na plachosti psů pracuji už hezky dlouho a je&ště se mi nepodařilo d&át je dohromady l&ítost&í nebo jin&ým abnorm&áln&ím jedn&án&ím. Naprosto spolehliv&á metoda udržen&í plachosti pod kontrolou je skutečně pohoda a klidn&é vystupov&án&í. Pokud se b&ázliv&ý nebo plach&ý pes něčeho polek&á, je &účinn&á intonace sp&í&še dotazovac&í ve smyslu &" o co ti jde?, vždyť je to přeci norm&áln&í...&" a hlavně s &úsměvem. Ve fin&ále je možno takto dostat pod kontrolu i v&ýrazn&é fobie jako je např&íklad afekčn&í reakce na střelbu, bouřku nebo jin&é, pro laiky neodstraniteln&é, probl&émy. Je tak&é důležit&é vědět, že se nesm&í psu umožnit ut&éci nebo se schovat. Spolehlivě pomůže vod&ítko, kter&é se nesm&í napnout, raději kr&átce, ale důrazně j&ím trhnu. T&ím dostanu psa k sobě a jakoby mu zak&ážu se b&át, pak si s n&ím pov&íd&ám a když je hodně rozhozen&ý, vyloženě ho začnu &šk&ádlit (a to tak, že velmi). Potom mu nezbude tolik prostoru na přem&ý&šlen&í o &útěku a pod. &
Deprivovan&ý pes (možno t&éž stručně přeložit jako &"citliv&ý samorost&") je v&íce než pes norm&álně socializovan&ý, vn&ímavěj&š&í na podněty kolem něho. Vn&ímaj&í v&še, co se kolem nich děje naplno, proto je důležit&é d&ávat si pozor na vlastn&í pocity a stresov&é jedn&án&í. Pokud sami nejste v pohodě, asi těžko zvl&ádnete přesvědčit v&ám podř&ízen&ého jedince, pro kter&ého jste vzorem, že se nic neděje. Za l&éta praxe s deprivanty jsem při&šel na jejich nejz&ákladněj&š&í schopnost. A tou je vn&ímat na&še pocity př&ímo, proto se jimi nechaj&í velmi snadno ovl&ádat. Bohužel je v&šak snadn&é je touto formou tak&é pokazit. Určitě každ&ý majitel takov&ého psa, zn&á jeho reakci, když na něho někdy trochu v&íc přitlač&í v intonaci, anebo se na něho jen ostře pod&ív&á... &
Chl&ácholen&í je pocit submisivity tj. je roven podř&ízen&í se pro psa kritick&é okolnosti a to vede k vyh&ýbav&ému nebo &úskočn&ému jedn&án&í, což se projev&í předev&š&ím pos&ílen&ím plachosti. U &špatně socializovan&ých jedinců je velice patrn&á plachost vůči lidem, nezn&ám&ým předmětům nebo z&átěžov&ým situac&ím, kter&é neuměj&í vyhodnotit. Proto je důležit&é je neutě&šovat, ale poradit jim, jak se maj&í chovat. A to je &norm&álně&. Pokud se v&á&š pes něčeho lekne, bez zav&áh&án&í nebo pozastaven&í se narovnejte a udělejte si ze psa legraci, uvid&íte, co se stane, když mu svůj &úsměv spr&ávně před&áte.& &
&
&&V&šechny tyto situace zvl&ád&ám po letech už jen instinktivně, proto každou my&šlenku, kter&á mne napadne nap&í&šu do tohoto čl&ánku do n&ásleduj&íc&ích neseřazen&ých odstavců&:& &
&
&Dal&š&í probl&ém je v jedn&é, pro lidi nen&ápadn&é drobnůstce, a tou je omluva psovi za nepř&íjemnost při ne&šetrn&é manipulaci s n&ásledn&ým &"pofouk&án&ím&" bol&ístky a možn&á i strnul&ým postojem s nejistotou ve v&ýrazu tv&áře. To totiž způsobuje u psa opr&ávněn&é obavy a nejistotu s pocitem ohrožen&í. &
Pokud třeba zakopnu psu nechtě o nohu, z&ásadně se mu neomluv&ím, ale jdu norm&álně d&ál. Zn&í to trochu cynicky, ale viděli jste někdy psa, aby se při honičce za bal&ónkem, kdy sraz&í cestou druh&ého, tomuto omluvil? Kdyby to totiž udělal, vysvětl&í si to po&škozen&ý jedinec jako př&ím&ý &útok. Nehledě na to, že &alfa-jedinec se nikdy n&íže postaven&ému jedinci neomlouv&á!& Způsobilo by to nestabilitu a t&ím i nervozitu ve smečce. &A to nebudu zmiňovat, co to uděl&á s dominantn&ím psem...& &&&&

& &&

&&Lid&é dělaj&í v komunikaci se psy mnoho chyb. Velice často se setk&áv&ám s t&ím, že se neust&ále &"přehrabuj&í&" v historii, aby si mohli chov&án&í nějak omluvit, nebo se na něco vymlouvat. Důležit&é je, nastavit styl posunu psa v chov&án&í dopředu, tud&íž na př&ítomnost a na budoucnost, jinak zůstanete v minulosti napoř&ád.&&&&&&& &&& &