&&1)&&&& &Posledn&í ps&í věci&&Děkujeme, Bruseli! Řeč je o veterin&árn&ím z&ákonu 48/2006, kter&ým se měn&í z&ákon č. 166/1999 Sb., o veterin&árn&í p&éči a o změně někter&ých souvisej&íc&ích z&ákonů (veterin&árn&í z&ákon), kter&ý reflektuje změny ve veterin&árn&í legislativě EU. Konkr&étně m&áme na mysli paragraf o přem&ísťov&án&í a pohřb&ív&án&í zv&ířat. &&
&& & &&
&& &&& &&& &&& &&&
Podle St&átn&í veterin&árn&í spr&ávy tak můžeme i nad&ále svobodně pohřb&ívat sv&é uhynul&é psy, kočky, kan&árky a jin&é dom&ác&í mazl&íčky, aniž bychom museli vypisovat ž&ádosti a dotazn&íky... Podle z&ákona ov&šem nejde o pohřb&ív&án&í, ale o &'ne&škodn&é odstraněn&í&'. &&& &&&Citujeme:& &
&&'Nerozhodl-li př&íslu&šn&ý org&án veterin&árn&í spr&ávy z n&ákazov&ých důvodů jinak, může chovatel s&ám na vlastn&ím pozemku ne&škodně odstranit kad&áver zv&ířete v z&ájmov&ém chovu, pokud tento kad&áver nepoch&áz&í ze zv&ířete n&áležej&íc&ího mezi přežv&ýkavce nebo prasata, anebo ze zv&ířete nemocn&ého nebezpečnou n&ákazou nebo podezřel&ého z t&éto n&ákazy. Ne&škodn&ým odstraněn&ím se v tomto př&ípadě rozum&í zahrab&án&í na m&ístě vhodn&ém z hlediska ochrany zdrav&í lid&í a zv&ířat a ochrany životn&ího prostřed&í, a to do hloubky nejm&éně 80 cm s použit&ím dezinfekčn&ích prostředků. Kad&áver koně v z&ájmov&ém chovu může chovatel ne&škodně odstranit s&ám na vlastn&ím pozemku jen se souhlasem krajsk&é veterin&árn&í spr&ávy a za podm&ínek j&í stanoven&ých.&'& &&Pojem &'kad&áver&' je ve stejn&ém z&ákoně definov&án jako tělo uhynul&ého, nedono&šen&ého, mrtvě narozen&ého nebo utracen&ého zv&ířete.&&& &&2)&&Ps&í chřipka&&V souvislosti s nadch&ázej&íc&í zimou se do popřed&í z&ájmu chovatelů dost&ávaj&í ot&ázky kolem nemoc&í z nachlazen&í. Je ps&í chřipka jednou z nich? Ps&í chřipka &&
&& & &&& &&Ps&í chřipka či kotcov&ý ka&šel jsou hovorov&á označen&í nemoci parainfluenza neboli infekčn&í tracheobronchitida. Pes se nakaz&í kap&énkovou infekc&í složenou z několika různ&ých virů a bakteri&í. Virus ps&í chřipky byl poprv&é izolov&án v roce 1967 a brzy se zjistilo, že je m&álo odoln&ý, citlivě reaguje na vy&š&š&í teploty a nič&í ho běžn&é desinfekčn&í prostředky. Přesto je parainfluenza velmi nakažliv&á nemoc s inkubačn&í dobou 4 až 9 dn&í. &š&íř&í se př&ím&ým kontaktem, vzduchem nebo sekretem či moč&í nemocn&ého psa, protože viry jsou vylučov&ány pr&ávě touto cestou.&&Průběh parainfluenzy nen&í vět&šinou nijak z&ávažn&ý a nepřin&á&š&í psovi ž&ádn&é př&ím&é ohrožen&í kromě rizika jej&ího přechodu do z&ápalu &(z&ánětu)& plic, i když může m&ít za jist&ých podm&ínek i těž&š&í až atypick&ý průběh. Zpoč&átku se nejlehč&í varianta onemocněn&í projevuje such&ým ka&šlem, přech&ázej&íc&ím až k d&áven&í, takže se majitel&é mnohdy domn&ívaj&í, že psovi uv&ízla v krku kost. Onemocněn&í může b&ýt doprov&ázeno nechutenstv&ím, celkovou skleslost&í, mal&átnost&í a ospalost&í psa, tělesn&á teplota b&ýv&á zv&ý&šen&á pouze v poč&átku onemocněn&í. Nemoc je doprov&ázena vodnat&ým, později až hnisav&ým v&ýtokem z oč&í a nosu a horečkou. Pokud sekund&árn&í bakteri&áln&í komplikace postihnou i pl&íce a způsob&í zm&íněn&ý z&ánět, jde o těž&š&í průběh nemoci. Nel&éčen&é onemocněn&í vede ke zhor&šov&án&í stavu a ke snižov&án&í hmotnosti psa. Atypick&á forma ps&í chřipky se projevuje nekoordinovanost&í pohybů a ochrnut&ím zadn&í č&ásti těla psa.&&&účinnou ochranu proti parainfluenze poskytuje očkov&án&í. V&šechny vakc&íny maj&í garantovanou &účinnost minim&álně jeden rok. &štěňata se nech&ávaj&í očkovat poprv&é v osmi t&ýdnech, pak v deseti až dvan&ácti t&ýdnech a po roce se prov&ád&í přeočkov&án&í.&&Dal&š&ím onemocněn&ím, kter&é se projevuje ka&šlem, je infekčn&í laryngotracheitida, dř&íve zvan&á psincov&ý ka&šel, protože nejvhodněj&š&í podm&ínky pro roz&š&ířen&í jsou ve velk&ých chovn&ých stanic&ích, ps&ích &útulc&ích a na podobn&ých m&ístech s vět&š&í koncentrac&í psů. Proto by každ&ý pes, kter&ý se z&účastňuje v&ýstav, hraje si často s ciz&ími psy nebo ho ček&á pobyt v ps&ím hotelu, měl b&ýt očkov&án. Vakcinace se prov&ád&í intranas&álně &(tj. aplikac&í vakc&íny př&ímo na sliznici nosn&í dutiny přes nosn&í otvory)&, obvykle při druh&ém očkov&án&í s n&ásledn&ým přeočkov&án&ím, a je &účinn&á až devět měs&íců. &&Onemocněn&í je vyvol&áv&áno několika různ&ými viry a zvl&á&šť vysiluje star&š&í psy a plemena se slab&š&í průdu&šnic&í. Projevuje se rovněž z&áchvatovit&ým such&ým, d&áviv&ým ka&šlem a tvorbou hlenu.&&Jinou podzimn&í zdravotn&í pot&íž&í psů jsou nemoci z nachlazen&í. Ani ban&áln&í r&ýmu nelze podceňovat. Stejně jako člověk i pes při nemoci z nachlazen&í trp&í v&ýtokem z nosu, ale na rozd&íl od lid&í si neulev&í smrk&án&ím. Zpoč&átku vodnat&ý sekret po čase zhoustne a ulp&ív&á na sliznici čenichu psa. Tyto zaschl&é plo&šky se nesměj&í strh&ávat, aby se nepo&škodila jemn&á kůže na nose. Tak&é d&ých&án&í psa je sly&šitelně nam&áhav&é. Pokud si jsme jisti, že v&šechna očkov&án&í proti psince &(kter&á se projevuje zpoč&átku obdobně)& m&áme v poř&ádku, drž&íme psa v teple, zkou&š&íme inhalovat heřm&ánek buď nad p&árou, aplikovat několik kapek heřm&ánkov&é tinktury do pelechu, nebo psa alespoň na noc přem&ístit do m&ístnosti, kde je možnost nechat dlouhodobě odpařovat siln&ý heřm&ánkov&ý odvar. T&ím, že se zv&ý&š&í vlhkost vzduchu, zvlhč&í a prokrv&í se i sliznice, psovi se l&épe d&ých&á a urychl&í se hojen&í a obranyschopnost organismu.&&Telefonick&ý kontakt s odborn&íkem nen&í nam&ístě, pokud m&á pes horečku. Běžn&á teplota psů se pohybuje u men&š&ích plemen a &štěňat těsně kolem 39° C, u psů vět&š&ích okolo 38° C, a o horečce mluv&íme u psů tehdy, stoupne-li teplota nad 39,3° C.&&Pes, kter&ý je zvykl&ý celoročně ž&ít ve vyt&ápěn&ém bytě, je na podzim daleko n&áchylněj&š&í k nemoc&ím z nachlazen&í než psi průběžně otužovan&í. Kromě otužov&án&í chr&án&íme psa před nachlazen&ím t&ím, že jeho srst udržujeme suchou, aby si zachovala sv&é přirozen&é izolačn&í schopnosti. Po proch&ázce psovi v př&ípadě nutnosti opl&áchneme zabl&ácen&é tlapy a břicho a pak psa důkladně osu&š&íme. &&& &&& &&& &&& &&& &&3)&&Ps&í prav&áci a ps&í lev&áci&&Existuj&í, jak ned&ávno uvedly Lidov&é noviny. &&
&& & &&& &&Vrtěti psem&&Podle předn&ího vědeck&ého časopisu Current Biology, kter&ý zveřejnil v&ýsledky laboratorn&ích v&ýzkumů italsk&ých vědců veden&ých profesorem psychologie Giorgiem Vallortigarou z univerzity v Terstu, byla rozlu&štěna někter&á ps&í gesta.&&Vědci sledovali reakce třiceti psů různ&ých plemen na různ&é situace: na př&íchod jeho p&ána, na ciz&ího člověka, na kočku a na ciz&ího velk&ého psa.&&To, že pes reaguje nejusilovněj&š&ím vrtěn&ím ocasu na sv&ého p&ána, je zřejm&é i bez vědeck&ého v&ýzkumu. Zaj&ímav&é v&šak je, že na př&ítomnost lid&í a kočky vrtěli psi oh&áňkou m&írně odkloněnou vpravo, kdežto konfrontace s ciz&ím psem vyvolala reakci směřovanou vlevo. Pokud pes něco chce, vrt&í m&írně vpravo, pokud se chce něčemu vyhnout nebo se boj&í, vrt&í doleva. To vypov&íd&á hodně o tom, jak funguje ps&í mozek, a vědci si tak potvrdili teorii, že každ&á z polokoul&í ps&ího mozku je zaměřen&á na plněn&í odli&šn&ých &úloh.&&Protože rozd&íly jsou nepatrn&é a nedaj&í se pouh&ým okem postihnout, pomohla vědcům až technika. Natočili vrtěn&í oc&ásků v různ&ých situac&ích a pohyb a směr ocasu analyzovali pomoc&í poč&ítače. S&ám profesor Vallortigara přizn&áv&á, že od tohoto objevu pozoruje v&šechny psy, kter&é potk&áv&á, ale bez poč&ítačov&é možnosti srovn&án&í nelze rozd&íly postihnout.&&Lev&áci a pravačky&&V&ýsledky v&ýzkumu ps&ího chov&án&í jsou podstatn&é i pro roz&š&ířen&í poznatků o fungov&án&í lidsk&ého mozku. Reakce psů se podob&á chov&án&í člověka. Lid&é maj&í v př&íjemn&ých situac&ích zv&ý&šeně aktivn&í levou polovinu mozku, kter&á m&á vl&ádu nad pohyby prav&é poloviny těla. Tuto polovinu mozku aktivujeme tak&é v situac&ích, kdy se chceme k něčemu přibl&ížit. Naopak když se stahujeme od něčeho pryč, m&áme aktivněj&š&í pravou mozkovou hemisf&éru.&&O tom, že psi využ&ívaj&í každou polovinu mozku rozd&íln&ým způsobem, svědč&í to, že d&ávaj&í při různ&ých &úkonech přednost jedn&é tlapě. Přitom fenky vět&šinou preferuj&í prav&é tlapy, kdežto psi b&ývaj&í sp&í&še lev&áci. Zat&ímco pro lidi je důležit&á aktivita rukou, v životě psa nemaj&í tlapy tak v&ýznamnou roli. Z hlediska komunikace je v ps&ím životě důležit&ý ocas a jeho řeč, takže drobn&é nuance pohybu oh&áňky mohou naznačit mnoh&é nejen ostatn&ím psům, ale teď už i n&ám, lidem.&&Podle Lidov&ých novin.&&& &&& &&& &&& &&
&4)&&L&éčebn&á moc zv&ířat&&V&ýjimkou nejsou ani n&áv&štěvy psů a jin&ých zv&ířat nemocn&ých dět&í na onkologick&ých oddělen&ích. Zv&ířata přin&á&š&í dětem radost a odvrac&í jejich my&šlenky od nemoci. &&
&& & &&
&& &&& &&& &&Zv&ířata utužuj&í na&še zdrav&í&&Mnoh&é v&ýzkumy prok&ázaly, že př&ítomnost zv&ířat uklidňuje a kladně ovlivňuje na&ši psychiku. Při mazlen&í se zv&ířaty stoup&á lidem hladina endorfinů a dal&š&ích l&átek ovlivňuj&íc&ích pocit spokojenosti. Hladina těchto hormonů v&šak nestoup&á pouze lidem, ale i zv&ířatům, což dokazuje, že je jim mazlen&í s n&ámi př&íjemn&é. D&ále kontakt se zv&ířaty snižuje lidem krevn&í tlak a puls. Majitel&é psů maj&í nav&íc d&íky venčen&í lep&š&í fyzickou kondici a t&ím se u nich snižuje riziko infarktů a probl&émů s nadv&áhou.&&Soužit&í se zv&ířaty prodlužuje život&&Statistiky uk&ázaly, že majitel&é psů a koček se dož&ívaj&í zhruba o 15% vy&š&š&ího věku, než ostatn&í lid&é. Obzvl&á&ště stař&í lid&é z&ísk&ávaj&í d&íky sv&ým čtyřnoh&ým př&átelům novou chuť do života a d&íky venčen&í a p&éči o zv&íře, si udržuj&í i určitou fyzickou kondici. Často jsou tak&é zv&ířata jejich jedin&ými společn&íky, když přijdou o životn&ího druha a děti si založ&í vlastn&í rodiny. Psi jsou rovněž nepostradateln&ými pomocn&íky nevidom&ých či tělesně postižen&ých lid&í. Zv&ířata v&šak nepom&áhaj&í jen star&š&ím nebo postižen&ým lidem - na&ši chlupat&í př&átel&é maj&í kladn&ý vliv na život každ&ého z n&ás po celou dobu jeho trv&án&í.&&V&ýznam psa v rodině&&Ř&ík&á se, že členov&é rodin, kter&é vlastn&í psa, se m&éně h&ádaj&í a v př&ípadě nějak&ého konfliktu, se dř&íve usmiřuj&í. Nav&íc v rodin&ách, kde oba rodiče do večera pracuj&í, představuje pes pro d&ítě teplo domova a navozuje u něj pocit jistoty. D&ítě v&í, že na něj doma vždy ček&á někdo, kdo ho bude s l&áskou v&ítat, tě&šit se na proch&ázku a dělat mu společnost, než přijdou rodiče. I rodiče můžou b&ýt klidněj&š&í, neboť je dok&áz&áno, že pokud by d&ítě domů sledoval nějak&ý deviant, tak ps&í &štěkot u dveř&í jej ve vět&šině př&ípadů odrad&í &(to sam&é plat&í i v př&ípadě zlodějů)&. Nesm&ím rovněž opomenout zdůraznit, že zv&íře je jedno z prvn&ích vjemů, kter&é je d&ítě kr&átce po narozen&í schopn&é registrovat, a m&á velk&ý v&ýznam pro jeho zdrav&ý psychick&ý v&ývoj a vytv&ářen&í l&ásky k př&írodě a zv&ířatům. &&N&ázev CANISTERAPIE&&se vžil jako označen&í způsobu terapie, kter&ý využ&ív&á pozitivn&ího působen&í psa na zdrav&í člověka. Napom&áh&á při pr&áci: &
s ment&álně a smyslově postižen&ými &
s autistick&ými dětmi &
s emocion&álně po&škozen&ými a citově deprimovan&ými dětmi &
u psychiatrick&ých diagn&óz jak&ými jsou např. deprese, &úzkost, f&óbie &
v logopedick&é a rehabilitačn&í praxi &
jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižen&ých &
při v&ýskytu apatie a pocitu bezmocnosti &
jako souč&ást komplexn&í terapie v geriatrii &(demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, ztr&áta důvodu k žit&í...)&&&V&ýjimkou nejsou ani n&áv&štěvy psů a jin&ých zv&ířat nemocn&ých dět&í na onkologick&ých oddělen&ích. Zv&ířata přin&á&š&í dětem radost a odvrac&í jejich my&šlenky od nemoci. &
V každ&ém př&ípadě jsou ale zv&ířata předev&š&ím na&šimi př&áteli, kteř&í n&ám každ&ý den d&ávaj&í najevo svou l&ásku a oddanost a to sam&é si zaslouž&í i oni od n&ás &(předev&š&ím vzornou l&áskyplnou p&éči)&.&&5)&&Smysly psa&&Hmat nen&í pr&ávě ten spr&ávn&ý pojem, kter&ý by přesně vystihl dotykov&ý smysl psa; sp&í&še je nam&ístě v&ýraz kožn&í smysl. Hmat &&
&& & &&& &&Kůže je jedn&ím z& nejdůležitěj&š&ích analyz&átorů okoln&ího prostřed&í, kter&ý je nav&íc v& ustavičn&ém pohotovostn&ím stavu. Kožn&í citlivost je u psů dobře vyvinuta a využ&ív&á se j&í i prakticky při v&ýcviku psa. Je to d&áno t&ím, že pes m&á v& kůži množstv&í smyslov&ých těl&ísek, kter&ými stejně jako člověk vn&ím&á teplo i chlad, bolest i dal&š&í podr&ážděn&í. Nervy, kter&é reaguj&í na dr&ážděn&í dotykem, maj&í psi i lid&é rozloženy po cel&ém těle. Prostřednictv&ím př&íslu&šn&ých receptorů prob&íh&á vn&ím&án&í mechanick&ých a tepeln&ých podnětů. &&Receptory pro vn&ím&án&í dotyku až tlaku umožňuj&í vn&ímat pocity dotykov&é až tlakov&é, kter&é jsou podm&íněn&é působen&ím mechanick&ých, různě odstupňovan&ých podnětů, působ&íc&ích na kůži jako na hlavn&í org&án tohoto smyslu. &&Dal&š&ími jsou receptory pro vn&ím&án&í bolesti. Bolestiv&é pocity maj&í značnou důležitost, protože včas vyvolaj&í obrannou nebo ochrannou reakci. Receptory pro vn&ím&án&í bolesti jsou představov&ány samostatn&ými nervov&ými zakončen&ími.&&Receptory pro vn&ím&án&í tepla a chladu umožňuj&í vn&ím&án&í tepeln&é pohody, způsobuj&í uvědoměn&í si změn okamžit&ého teplotn&ího stavu na určit&é č&ásti kůže nebo sliznice. Podr&ážděn&í vyvolan&á teplem nebo chladem jsou rovněž vn&ím&ána zvl&á&štn&ími těl&ísky.&&Chlad psi c&ít&í jen na m&ístech, kter&ým se ř&ík&á chladov&é body, a o teple by platilo tot&éž, jen s& t&ím rozd&ílem, že př&íslu&šn&ých bodů pro teplo m&á pes m&éně. &&Pes vn&ím&á i nejjemněj&š&í dotyk nejen povrchem kůže, ale i pysky a jazykem. Jazyk je spolu s& kůž&í dokonce hlavn&ím hmatov&ým org&ánem psa. U pr&ávě narozen&ých &štěňat vyvol&á jemn&ý dotyk na &špičce jazyka sac&í reflex.&&O &šir&š&ím okol&í informuj&í psa tzv. sinusov&é &(hmatov&é)& chlupy, dlouh&é, tup&é a pružn&é fousky s& koř&ínkem opleten&ým s&ít&í c&év a nervov&ých vl&áken. Jsou na doln&í čelisti, na vrchn&ím pysku, nad očima, na krku. S jejich pomoc&í se zv&íře orientuje ve tmě.&&Dal&š&í hmatov&á čidla jsou rozm&ístěna po cel&ém těle psa. Nejcitlivěj&š&í z&óny jsou čenich, pysky, jazyk a pol&št&ářky na tlapk&ách. Z& toho důvodu je př&ípadn&é poraněn&í těchto m&íst velmi bolestiv&é. &&Vyhled&áv&án&í dotyků&&Psi s& oblibou vyhled&ávaj&í tělesn&ý kontakt &(dotyky)& nejen v& r&ámci sv&é ps&í smečky, ale i v& t&é lidsk&é. Proto se r&ádi nech&ávaj&í hladit a drbat, a pro odpočinek vyhled&ávaj&í takov&á m&ísta, kde se mohou alespoň č&ástečně dot&ýkat sv&ého p&ána. Kdo nezažil ps&í čum&áček položen&ý důvěřivě pod stolem na n&ártu vlastn&í nohy, může se pr&ávem c&ítit ochuzen&ý - a mnoz&í chovatel&é dopř&ávaj&í sobě i sv&ému psovi vz&ájemn&é potě&šen&í z& bl&ízkosti měrou vrchovatou dokonce i ve vlastn&í posteli. Pes v& tak těsn&ém kontaktu s& člověkem vn&ím&á nejen tlak, ale tak&é teplo, což mu přin&á&š&í dvojn&ásob lib&é pocity. Pokud se tedy pes tlač&í do středu společnosti, nen&í to jen proto, aby ukojil sv&é vůdcovsk&é sklony. Může to b&ýt tak&é prostě jen touha po př&íjemn&é bl&ízkosti p&ána. &&Centr&áln&í nervov&á soustava zpracov&áv&á a vyhodnocuje pomoc&í nervov&ých drah a smyslov&ých čidel okoln&í podněty a umožňuje viděn&í, sly&šen&í, c&ítěn&í a vn&ím&án&í chut&í. U hmatov&ých org&ánů může stejně jako u ostatn&ích smyslů hodnotit někter&é vjemy jako př&íjemn&é, jin&é jako nepř&íjemn&é a někter&é jako bolestiv&é.&&6)&&Jak na loužičky&&Různ&é metody - stejn&ý z&áklad. Každ&ý chovatel preferuje sv&é osvědčen&é metody v&ýchovy psa. V&šechny by měly b&ýt založeny na z&ákladn&ím principu, kter&ým je předch&ázen&í jak&éhokoli než&ádouc&ího chov&án&í - a předev&š&ím předch&ázen&í než&ádouc&ího vyprazdňov&án&í. &&
&& & &&
&& &&& &&Různ&é metody - stejn&ý z&áklad&&Každ&ý chovatel preferuje sv&é osvědčen&é metody v&ýchovy psa. V&šechny by měly b&ýt založeny na z&ákladn&ím principu, kter&ým je předch&ázen&í jak&éhokoli než&ádouc&ího chov&án&í - a předev&š&ím předch&ázen&í než&ádouc&ího vyprazdňov&án&í.&&Čistotnost předev&š&ím&&Čistotnost je zč&ásti přirozen&é chov&án&í psů, kteř&í nakonec dř&íve nebo později sami přestanou znečisťovat svůj pelech a jeho nejbliž&š&í okol&í, zč&ásti naučen&é chov&án&í. U &štěňat je schopnost zadržovat svou potřebu z&ávisl&á na stupni jejich fyzick&ého i ment&áln&ího v&ývoje, a trestat &štěně za loužičky v& domě proto nem&á z& hlediska n&ácviku čistotnosti ž&ádn&ý smysl. Sp&í&še bychom se měli zamyslet, co jsme jako chovatel&é zanedbali. &štěňata se totiž zpravidla vyprazdňuj&í po j&ídle, po probuzen&í a po hře a dov&áděn&í.&&Pr&ávě toho, že lze dobu vyprazdňov&án&í u &štěněte dobře odhadnout, můžeme &úspě&šně využ&ít pro n&ácvik čistotnosti.&&Poprv&é doma&&Chv&íli, kdy se &štěně poprv&é ocitne ve sv&ém nov&ém domově, zpravidla využije k &'pokřtěn&í&' podlahy. Proto je dobr&é, když prvn&í sezn&ámen&í proběhne na zahradě, kde se nap&áchan&á &škoda snadno ztrat&í. M&áme po ruce připravenou odměnu a jakmile &štěně venku vykon&á potřebu, ihned chv&ál&íme a odměňujeme. Dal&š&í př&íležitost k& venčen&í d&áv&áme &štěněti zhruba každou hodinu. Nem&áme-li zahradu, vyhrad&íme v bytě jedno konkr&étn&í m&ísto, kam ps&ík může chodit, a včas ho sem přemisťujeme. Můžeme si tak&é poznamenat časov&é intervaly, po jak&ých se &štěně vyprazdňuje, a přizpůsobit se jim, a kromě toho nech&áv&áme psa venčit ve zm&íněn&ých předv&ídateln&ých chv&íl&ích &(po j&ídle, po probuzen&í a po skončen&í hry)&.&&M&ísto k& venčen&í&&Protože maj&í psi tendenci vykon&ávat svou potřebu na st&ál&ém m&ístě, využijeme t&éto vlastnosti k& urychlen&í požadovan&ého n&ávyku. Když už dojde k& vypr&ázdněn&í v& bytě, nejen kvůli sobě mus&íme potř&ísněn&é m&ísto důkladně vyčistit. Jak zn&ámo, disponuj&í psi v&ýborn&ým čichem a nechaj&í se r&ádi inspirovat, pokud zaznamenaj&í m&ístečko, &'kam se chod&í&'. &&Po očkov&án&í můžeme zač&ít chodit se psem na proch&ázky ven, tedy i mimo zahradu. &&Star&š&í &štěňata-psi začnou m&ít brzy potřebu značkovat svůj rev&ír, a po čase se začnou pokou&šet o zved&án&í nožičky hned u domovn&ích dveř&í. Je na n&ás, abychom psa nenaučili ničit t&ímto způsobem fas&ádu nebo dveřn&í r&ámy. Rychl&ým krokem proto směřujeme k& nejbliž&š&ímu parku, kde &škody nap&áchan&é moč&í odstran&í čas a kde exkrementy sv&ého psa vlastnoručně odstran&íme do n&ádob k& tomu určen&ých. Někter&é osv&ícen&é obce pořizuj&í na veřejn&ých prostranstv&ích ps&í z&áchodky. Pokud maj&í podobu ohr&ádky naplněn&é bůhv&íkdy vyměňovan&ým p&ískem, jsou pro &štěňata přinejmen&š&ím zdrojem možn&ých n&ákaz. V& zahranič&í existuj&í ps&í toalety v& podobě kan&álků, což je z& hlediska hygieny dokonal&ým ře&šen&ím. &štěně lze snadno naučit vykon&ávat potřebu na konkr&étn&ím kan&álku, kter&ý n&ám svou vzd&álenost&í od domu bude vyhovovat, a to tak, že sem přeneseme jeho vlastn&í exkrement. &štěně pak pozn&á &'sv&é&' m&ísto po čichu a pokud ho sem př&í&ště v& před- pokl&ádanou chv&íli přeneseme, zv&ý&š&íme &šance na to, že v& nedalek&ém budoucnu častokr&át toto m&ísto spr&ávn&ým způsobem využije. &&Vyprazdňov&án&í na povel&&&štěňata b&ývaj&í na proch&ázk&ách často zaujata tolika nov&ými, neprozkouman&ými věcmi, že chv&íli k& vypr&ázdněn&í oddaluj&í - vět&šinou pr&ávě tehdy, když nejv&íce posp&ích&áme. Ide&áln&í je, když psa nauč&íme vyprazdňov&án&í na povel. N&ácvik je snadn&ý. Když pes moč&í ve spr&ávnou chv&íli a na spr&ávn&ém m&ístě, opakujeme slovo, kter&é už budeme propř&í&ště použ&ívat jen v& t&éto souvislosti. Bezprostředně po &úspěchu psa odměn&íme. Stejně postupujeme s& pokynem pro velkou potřebu, jen pokyn bude samozřejmě jin&ý. Jde o to, aby si &štěně co nejdř&íve spojilo n&á&š konkr&étn&í povel s př&íslu&šnou činnost&í ze sv&é strany a n&ásleduj&íc&í odměnou. &&Nočn&í venčen&í&&Ve dne je předch&ázen&í loužičk&ám celkem snadn&é. Na noc vyvenč&íme &štěně těsně předt&ím, než sami jdeme sp&át, a pak je nech&áme vyvenčit je&ště později v noci. Tento interval postupně prodlužujeme, až dos&áhneme ide&áln&ího stavu, tedy venčen&í pozdě večer a brzy r&áno. To se d&á oček&ávat zhruba od dvan&ácti t&ýdnů, i když hodně z&álež&í na plemenu, na schopnostech každ&ého jedince, na stravě, kterou dost&áv&á, i na na&š&í důslednosti. &&Nen&í-li možn&é chodit v& noci se &štěnětem ven, zpoč&átku mu umožn&íme nočn&í vypr&ázdněn&í na určen&ém m&ístě vystlan&ém novinami, a po 12. t&ýdnu budeme &štěně na noc zav&írat do pokojov&ého kotce. Pejsek se bude s&ám snažit, aby si pelech neznečistil. Pokud se mu to přihod&í, netrest&áme ho, protože bude samo dost ne&šťastn&é. Vr&át&íme se k& rozložen&ým novin&ám a po t&ýdnu zkus&íme celonočn&í pobyt v kotci znovu.&&Loužička - projev podř&ízenosti&&Někteř&í psi zanech&ávaj&í loužičky ne z& nutnosti vypr&ázdnit se, ale jakoby z& radosti, vět&šinou při v&ít&án&í p&ána po jeho n&ávratu domů. Ve skutečnosti jde o projev podř&ízenosti, proto psa nikdy netrest&áme. Můžeme-li si v&ít&án&í se &štěnětem odb&ýt venku, uděl&áme to, a pokud m&áme psa v& bytě, prvn&í chv&íle po př&íchodu si ho nev&š&ím&áme. Odsunut&é v&ít&án&í pak prob&íh&á m&éně bouřlivě a bez patrn&ých n&ásledků na koberci.&&U naprost&é vět&šiny &štěňat časem tento nepř&íjemn&ý průvodn&í jev ustoup&í.&&Netrestat!&&Mal&á &štěň&átka nemaj&í je&ště s&ílu zadržovat svou potřebu a v& př&ípadě nutk&án&í nech&ávaj&í věcem voln&ý průchod. Až od věku &šesti měs&íců a v&ý&še se d&á předpokl&ádat, že by měla b&ýt schopna vydržet bez venčen&í několik hodin. &&& &&& &&& &&& &&&
|
Inzerce zdarma
Hry on-line
Fotosoutěž
Puzzle online
Tapety na plochu
Mapa světa