&& &&&&&STENE ,&chcete stene?Pak si uvedomte tyto tri zakladni veci&&&&&&&& &&&& &&&&1. Budu m&ít na nov&ého člena rodiny dost času? &Pes je tvor smečkov&ý a z jeho pohledu vy a on tvoř&íte jednu smečku. Pro psa je nejhor&š&ím trestem oddělen&í ze smečky a naopak, nejl&épe se c&ít&í ve va&š&í př&ítomnosti, protože vy jste pro něho vůdcem smečky, tvorem, kter&ý jej nejen usměrňuje, ale hlavně chr&án&í před n&ástrahami okoln&ího světa. Samozřejmě &štěně postupně navyknete, že určitou č&ást dne mus&í tr&ávit samo. Pokud se mu jinak budete dostatečně věnovat, &štěně dobu samoty prosp&í, protože pes, na rozd&íl od člověka, sp&í až 16 hodin denně. Z předchoz&ího textu douf&ám jasně vypl&ýv&á, že zahrada nen&í automaticky ps&ím r&ájem a naopak mal&ý byt ps&ím vězen&ím, ale že z&álež&í hlavně na tom, kolik času člověk věnuje aktivn&ímu kontaktu se sv&ým psem. (Mezi aktivn&í kontakt nepoč&ít&ám např.: P&án&íček si na proch&ázce čte noviny nebo telefonuje a pejsek si bdquo;někde&" běh&á.)&
&2. V&ýběr plemene& Na světě existuje asi 400 druhů ps&ích plemen. Každ&é plemeno bylo vy&šlechtěno s určit&ým z&áměrem pro určitou pr&áci. Psi si vlohy pro tuto pr&áci geneticky před&ávaj&í, takže i pes, kter&ý m&á ve va&š&í rodině plnit roli dom&ác&ího mazl&íčka m&á v hlavě dědictv&í předků a potřebuje nějak&ým způsobem pracovat. Pokud s n&ím nebudete chodit na bdquo;lov&" do př&írody (n&áhradou za opravdov&ý lov může b&ýt i h&ázen&í aportů nebo přetahov&án&í se o klacek), nebudete s n&ím cvičit nebo dělat někter&ý z kynologick&ých sportů, pes si svou nahromaděnou energii vybije jinak, ale určitě z toho nebudete m&ít radost. Takže je důležit&é zjistit, k jak&ému &účelu bylo vy&šlechtěno plemeno, kter&é si chcete poř&ídit a naopak si ujasnit, co vy od sv&ého psa oček&áv&áte a jak&é aktivity s n&ím chcete podnikat.&
&3. Spr&ávn&ý vztah = komunikace& Vytvořen&í dobr&ého vztahu se sv&ým psem je z&ákladn&ím kamenem pro jakoukoli v&ýchovu a v&ýcvik. Člověk mus&í vždy v oč&ích psa fungovat jako vůdce smečky, jako dominantn&í jedinec. Dominanci si ov&šem lid&é, bohužel, často překl&ádaj&í jako agresi. Trest&án&í psa pak prob&íh&á formou křiku a bit&í rukou i vod&ítkem. Pes poslouch&á proto, že se boj&í. Dal&š&í obl&íbenou metodou je um&ístěn&í psa do kotce. Pes vid&í sv&ého p&ána pouze při v&ýcviku a protože m&á radost, že ho vid&í alespoň chvilku, snaž&í se mu zavděčit. My bychom se ale měli chovat jako opravdov&í vůdci smečky a tady si mus&íme vz&ít př&íklad ze psů. Viděli jste vůdč&ího vlka nebo divok&ého psa, kter&ý by usměrňoval ostatn&í členy smečky tak, jako to děl&áme my, lid&é? Takže bdquo;pravidla&" spr&ávně funguj&íc&í smečky nejdř&íve v teritoriu I. ř&ádu - doupě a II. ř&ádu - bl&ízk&é okol&í tzn. byt nebo dům a zahrada. 1. &úzk&ým prostorem např. dveřmi jde vždycky prvn&í člověk. 2. Lež&íc&ího psa nepřekračujeme, pes se n&ám mus&í uhnout z cesty 3. Psa můžeme kdykoliv bdquo;vyhnat&" z jeho pelechu 4. Pes nesm&í do na&š&í postele - to je n&á&š bdquo;vůdč&í&" pelech 5. Nejdř&íve j&íme my, a to tak, aby n&ás pes viděl a teprve potom dostane pes do misky 6. Člověk může kdykoliv odebrat psovi žr&ádlo nebo jeho obl&íbenou hračku bez jak&éhokoliv n&áznaku agrese ze strany psa A nyn&í se dost&áv&áme k loveck&ému rev&íru. To je &územ&í, kde smečka divok&ých psů lov&í a kde lidsko-ps&í smečka chod&í na proch&ázky, hraje si a cvič&í. Začneme u jednoho hodně roz&š&ířen&ého omylu. Mnoho lid&í si poř&íd&í &štěň&átko a v&šude ho vod&í na vod&ítku. Boj&í se ho pustit, a to z důvodu, že už by ho nepřivolal, že pr&ý ho pust&í, až bude vět&š&í a rozumněj&š&í. A to je velk&á chyba. &štěně, když si ho přinesete zhruba ve 2 měs&íc&ích od chovatele, m&á tzv. n&ásledovac&í pud. Je to dědictv&í po jeho kdysi divok&ých předc&ích. Kdyby v př&írodě vlčata nen&ásledovala svoji matku a vzd&álila se, stala by se okamžitě kořist&í jin&é &šelmy. Na &štěně, v m&ístech, kde nejezd&í auta nepotřebujete vod&ítko, naopak využijte tohoto pudu a od mala ho učte, že pes si mus&í hl&ídat sv&ého p&ána a ne naopak. Voďte &štěně mezi jin&é psy a jin&é lidi. &štěně se mus&í naučit spr&ávn&é ps&í komunikaci, kterou, narozd&íl od n&ásledovac&ího pudu, vrozenou nem&á. Určitě už jste viděli n&ásleduj&íc&í situaci - jde pes, pak napnut&é vod&ítko a na konci je tažen p&án&íček. Jsou možn&á dvě vysvětlen&í. Prvn&í (m&éně čast&é) - pes se něčeho moc boj&í a chce pryč. Druh&é (vět&šinou) - v př&írodě vůdce smečky určuje směr a rychlost chůze. Takže je jasn&é, kdo tady vel&í a kdo poslouch&á. Jak venku na proch&ázce pozn&áme, že člověk je pro psa skutečn&ým vůdcem smečky? Pes si sv&ého člověka hl&íd&á, udržuje s n&ím očn&í kontakt, když přijdou na křižovatku cest, ček&á na pokyn od p&ána kudy se d&át. Když si potřebujete v př&írodě bdquo;odskočit&" pes nikdy nepokrop&í svou moč&í tot&éž m&ísto. A jak spr&ávně usměrnit psa, když se nechce podř&ídit na&š&í autoritě? Psa trest&áme stejně jako vůdč&í pes trest&á psa podř&ízen&ého nebo ps&í m&áma trest&á &štěně. Jenom m&ísto zubů použijeme ruku jako tlamu. Psa trest&áme v jeho dominantn&ích z&ón&ách. Dominantn&í z&óny jsou tlama, hlava, krk, kohoutek, hřbet, z&áď. Nebo psa převal&íme na z&áda, chytneme ho rukou pod krkem, d&ív&áme se mu zpř&íma do oč&í a cen&íme na něj zuby. Psa mus&íme trestat ihned po přečinu. Jakmile vznikne časov&á prodleva, pes nepochop&í, za co je trest&án. Je zmaten&ý z na&šeho chov&án&í a přest&áv&á n&ám důvěřovat. A jak podle řeči těla pozn&áme submisivn&ího neboli podř&ízen&ého jedince? Podř&ízen&ý pes si olizuje pysky, nebo se snaž&í ol&íznout tlamu dominantn&ího jedince, z&ív&á, odvrac&í pohled i tlamu od dominantn&ího psa. Jeho celkov&ý postoj je jakoby nahrben&ý, u&ši stažen&é ke krku, ocas mezi nohama př&ípadně přitažen&ý až k břichu. Pokud chce zastavit agresi druh&ého psa, lehne si na z&áda a zcela znehybn&í. Stejn&é sign&ály použ&ív&á i pes, kter&ý se c&ít&í nejist&ý. Nejist&ého psa můžeme uklidnit a povzbudit zase stejně jako uklidňuje vůdč&í pes psa podř&ízen&ého. Vůdč&í pes v takov&é chv&íli použ&ív&á s&ám sign&ály podř&ízenosti, kter&é v tomto př&ípadě slouž&í jako uklidňuj&íc&í gesta. Tzn. z&ív&án&í, olizov&án&í, mrknut&í okem. Dot&ýk&á se druh&ého psa v jeho submisivn&ích z&ón&ách těla tj. &ústn&í koutek, krk ze strany, bok. Na stejn&ých m&ístech bychom i my měli hladit psa, pokud ho chceme uklidnit. Lid&é často uklidňuj&í nejist&ého psa chl&ácholiv&ými slovy, č&ímž ale dos&áhnou prav&ého opaku. Pes bere jejich slova jako odměnu za to, že se boj&í a tak se bude b&át je&ště v&íc. Je&ště v jednom př&ípadě se dominantn&í jedinec může chovat jako submisivn&í a to při hre. Ov&šem dominantn&í jedinec vždy hru zač&ín&á i ukončuje.&
Pokud jste si tedy ujasnili tyto tři z&ákladn&í věci, tedy jestli budete m&ít na sv&ého psa dostatek času, jestli jste si vybrali plemeno, kter&ému bude vyhovovat v&á&š způsob života a pokud jste ochotni učit se a použ&ívat ps&í způsob komunikace, můžeme se porozhl&édnout po t&é spr&ávn&é chovatelsk&é stanici odkud si přivezete sv&é budouc&í &štěň&átko. &&&&& && &&& &&& &&&&&JDEME SI PRO STENE&&&&&&&& & && & && &&&&& &&&& &&&&&Řekněme, že jste se rozhodli pro &štěně plemene XY. Je dobr&é, nejen přeč&íst co nejv&íce literatury o tomto plemeni, ale nav&št&ívit i majitele těchto psů a domluvit se s nimi třeba na společn&é vych&ázce. A potom už m&ít jen oči otevřen&é a pozorovat... Jak reaguje pes na sv&ého p&án&íčka, na jin&é psy, na ostatn&í zv&ířata. V př&ípadě pracovniho plemene je dobr&é zajet se pod&ívat třeba na z&ávody nebo na zkou&šky. A teď už k v&ýběru chovatelsk&é stanice. Je dobr&é kontaktovat hlavn&ího poradce chovu př&íslu&šn&ého plemene, kter&ý by měl m&ít přehled o v&šech &štěňatech i břez&ích fen&ách př&íslu&šn&ého plemene. Pokud se orientujete podle inzer&átů, tak naraz&íte na dvě možnosti Prod&ám - tzn., že &štěňata jsou již na světě a Zad&ám-tzn., že &štěňata jsou v bři&še u m&ámy, př&ípadně se teprve chyst&á kryt&í. Osobne bych se orientovala na druh&ý typ inzer&átů. Proč? Protože je důležit&é poznat povahu feny-matky. Během dvou měs&íců, kter&é &štěňata s matkou prožij&í, doslova nas&áknou jej&ím chov&án&ím. Tzn. bude-li fena např. b&ázliv&á, vy si domů odnesete dvouměs&íčn&í b&ázliv&é &štěně. Proto je dobr&é domluvit se i s majitelem feny na společn&é vych&ázce a pozorovat - jak&ý je vz&ájemn&ý vztah mezi majitelem a fenou, jak se fena chov&á k v&ám coby ciz&ímu člověku, jak se chov&á k ostatn&ím psům, k dal&š&ím zv&ířatům, k dětem.. Fena by měla m&ít vyrovnanou povahu tzn. neměla by na vněj&š&í podněty reagovat ani b&ázlivě, ani agresivně. Při n&áv&štěvě u chovatele tak&é zjist&íte kde fena žije, jestli v kontaktu s ostatn&ími členy rodiny tzn. se svou smečkou, nebo odděleně někde v kotci. V druh&ém př&ípadě se poohl&édněte po jin&é chovatelsk&é stanici a to sam&é udělejte i v př&ípadě, že s v&ámi majitel feny odm&ítne j&ít na proch&ázku. Podezřel&é jsou i chovatelsk&é stanice, kde nab&ízej&í v&ýběr &štěňat z několika vrhů. Jde o velkochovy, kde nemaj&í čas se &štěňatům individu&álně věnovat, což je ale to nejdůležitěj&š&í, co mal&é &štěně potřebuje, aby z něho mohl vyrůst vyrovnan&ý pes s dobr&ým vztahem k lidem. V literatuře se dočtete, že pokud &štěně mezi 3 - 7 t&ýdnem života nem&á dostatečn&ý kontakt s člověkem, nevtiskne si ho jako př&íslu&šn&íka vlastn&ího druhu a bude se lid&í cel&ý život b&át. J&á tvrd&ím, že &štěně potřebuje kontakt s člověkem již od narozen&í tzn. i v době prvn&ích 14 dnů, kdy nevid&í a nesly&š&í a je třeba br&át &štěňata do n&áruč&í a hladit je. Později, když už otevřou oči a u&ši je potřebn&ý kontakt nejen s jedn&ím, ale s v&íce lidmi a pokud možno i s dětmi. &štěňata, kter&á během prvn&ích 2 měs&íců života přijdou do kontaktu s běžn&ými zvuky, kter&é prov&ázej&í chod dom&ácnosti, např. vysavač, je budou br&át jako běžnou souč&ást života. Seri&ózn&í chovatel v&ám při předem domluven&é n&áv&štěvě uk&áže cel&ý vrh i s matkou. Tak&é se v&ás zept&á, z jak&ého důvodu si &štěně pořizujete a jak&é s n&ím m&áte do budoucna pl&ány (společn&ík při v&ýletech, dom&ác&í mazl&ík, v&ýstavn&í nebo pracovn&í pes, apod.) a podle toho v&ám pomůže vybrat vhodn&é &štěně. Fenky b&ývaj&í obecně př&ítulněj&š&í, z&ávislej&š&í a snadněji cvičiteln&é, psi b&ývaj&í tvrd&š&í, samostatněj&š&í v rozhodov&án&í. Zv&íř&átko, kter&é si vyberete by mělo aktivně projevovat z&ájem o kontakt s v&ámi a mělo by b&ýt zvědav&é. Nikdy si neberte &štěně, kter&é před v&ámi couv&á, vrč&í, nebo zal&éz&á do &úkrytu, protože pr&ávě takhle se projevuj&í n&ásledky nedostatečn&ého vti&štěn&í na člověka. Znovu zdůrazňuji, že tento proces je již nezvratn&ý a ž&ádn&á pozděj&š&í v&ýchova tyto projevy nezměn&í. Se &štěň&átkem byste si měli domů odv&ážet i hadř&ík nebo hračku, kter&á je nas&ákl&á pachem matky a sourozenců, pytl&ík krmiva, na kter&é je &štěň&átko zvykl&é, (přev&áděn&í na jin&ý druh krmiva by mělo b&ýt postupn&é), očkovac&í průkaz (&štěň&átko by mělo b&ýt v době odběru, tj. zhruba v 8 t&ýdnech věku, 3x odčerveno a 1x až 2x očkov&áno), průkaz původu psa (tetovac&í cislo v PP mus&í souhlasit s č&íslem, kter&é m&á &štěně v uchu nebo ve slabině, někdy je PP zas&íl&án až nějak&ý čas po odebr&án&í &štěněte). Př&íjezdem domů se &štěně st&áv&á členem va&š&í smečky. A &štěně hned od poč&átku potřebuje jasn&é veden&í. U chovatele to byla ps&í m&áma, kter&á &štěně uklidňovala i usměrňovala a jej&í roli teď mus&íte převz&ít vy. &štěně uč&íme, že lidsk&é ruce a nohy tu nejsou proto, aby je &štěně okusovalo a proto poř&íd&íme dostatek bezpečn&ých ps&ích hraček a některou z nich &štěněti podstrč&íme v okamžiku, kdy se chce zakousnout do na&š&í končetiny. Jestliže &štěně stejně d&á přednost na&š&í ruce, chytneme ho za čum&áček a lehce stiskneme. Můžeme ho tak&é chytit rukou za krk a lehce s n&ím zatřepat. Pozor bdquo;třep&án&í&' se může použ&ívat jen u mal&ého &štěněte. Na&še potrest&án&í doprovod&íme jasn&ým kr&átk&ým NE. Tento povel budeme použ&ívat pro přeru&šen&í jak&ékoliv než&ádouc&í činnosti. Intonace hlasu při z&ákazov&ém povelu by měla b&ýt hlub&š&í, na&še NE by mělo nahrazovat kr&átk&é v&ýhružn&é ps&í zavrčen&í. Psa nikdy netrest&áme bit&ím, kop&án&ím, křikem apod. Pes tyto bdquo;projevy&' nebere jako trest, ale jako akt agrese z na&š&í strany a začne se n&ás b&át. Měli bychom si vz&ít dovolenou a na nutnou samotu zvykat &štěně pomalu a postupně. Č&ím d&éle s n&ím zpoč&átku můžeme b&ýt, t&ím l&épe. Z pohledu &štěněte tvoř&íte dohromady jednu velkou smečku, kde vy se mus&íte chovat jako spr&ávn&ý vůdce smečky, rozhodně a sebejistě, tak, aby z v&ás bylo c&ítit, že u v&ás je to bezpečn&é m&ísto, kde &štěně vždycky najde ochranu i jasn&é veden&í. Pes totiž rozpozn&á va&še emoce i když se je navenek snaž&íte skr&ýt. Když budete m&ít třeba v nějak&é situaci strach, pes to vyc&ít&í a začne se chovat tak&é nejistě. Choďte se sv&ým &štěnětem, samozřejmě na m&ístech kde nen&í provoz, co nejv&íce na volno, bez vod&ítka. &štěně m&á v sobě tzv. n&ásledovac&í pud. V př&írodě, kdyby vlčata nen&ásledovala svoji matku, stala by se snadnou kořist&í jin&é &šelmy. T&ím, že &štěně nech&áte běhat bdquo;na volno&'nauč&íte ho několik důležit&ých věc&í: 1. &štěně se nauč&í, že si v&ás mus&í hl&ídat a ne naopak, jak bohužel mnohdy vid&íme. 2. M&áte skvělou možnost učit přivol&án&í, tak, aby pejsek pochopil, že vy jste pro něj t&ím nejbezpečněj&š&ím bodem na světě a bude k v&ám chodit r&ád. Přivol&án&í je ostatně t&ím nejdůležitěj&š&ím cvikem, kter&ý je třeba každ&ého psa naučit. To, jak ochotně k v&ám pes přijde, ukazuje jasně na to, jak&ý je mezi v&ámi vztah. 3. Už s mal&ým &štěnětem je nutno chodit bdquo;na volno&' mezi ostatn&í psy. Nečekejte až bude &štěně plně očkov&áno, (tj. asi ve 3 měs&íc&ích) protože t&ím ztr&ác&íte cenn&ý čas, ve kter&ém by mělo &štěně navazovat kontakty s jin&ými psy i lidmi, aby mělo možnost se naučit spr&ávn&é ps&í komunikaci. Psi, kteř&í nemaj&í možnost hr&át si ve &štěněc&ím věku s jin&ými psy, nenauč&í se gesta podřazenosti a nadřazenosti, reaguj&í později při setk&án&í s jin&ým psem agresivně nebo b&ázlivě, protože se setkali s tvorem, kter&ému nerozum&í, nen&í pro ně čiteln&ý. Stejně by si &štěně mělo zvykat i na lidskou společnost. Měli bychom ho br&át do m&íst, kde se pohybuje v&íce lid&í a do dopravn&ích prostředků. To už samozřejmě na vod&ítku. Měli bychom ho seznamovat s dětmi a s dal&š&ími zv&ířaty. Situace, do kter&ých se &štěně dostane nejpozději do 4. měs&íce života bude později považovat za norm&áln&í souč&ást života a nebude v nich reagovat ani agresivně ani b&ázlivě.&
&Nejčastěj&š&í omyly v tomto obdob&í: &&Mal&é &štěně nemůžu pustit z vod&ítka, protože je&ště neum&í poslouchat. Pust&ím ho až bude vět&š&í.& Takto sm&ý&šlej&íc&í majitel bude sv&ého psa vodit na vod&ítku vět&šinou cel&ý život. Pes bude reagovat agresivně nebo b&ázlivě nejen na jin&é psy, ale i na pob&íhaj&íc&í děti, cyklisty apod. Pes, kter&ý je voděn trvale na vod&ítku, nem&á možnost přirozen&ým způsobem, tj. voln&ým pohybem a hrou, vyb&ít svoji energii. Tyto situace jsou pr&ávě př&íčinou mnoha pokous&án&í, kdy pes, kter&ý nem&á možnost voln&ého pohybu se jednou majiteli vytrhne a svoji energii vybije &útokem na nejbliž&š&í živou bytost. &Jestliže &štěně uděl&á doma loužičku, mus&í b&ýt potrest&áno.& Mal&é &štěně nedok&áže udržet moč del&š&í dobu. Když po př&íchodu domů najdeme loužičku a &štěně potrest&áme, pes si nespoj&í trest s loužičkou, bude zmaten&ý z na&šeho jedn&án&í a bude se n&ás b&át. Lid&é argumentuj&í t&ím, že pes moc dobře v&í, že udělal něco bdquo;&špatn&ého&', protože se před nimi plaz&í. Pes v&šak t&ímto pouze reaguje na moment&áln&í emocion&áln&í stav člověka, tj. na jeho vztek. Tak&é se vyvarujte n&ávodů, kter&é nab&ízej&í někter&é kynologick&é př&íručky typu: pl&ácnout psa novinami, apod. Trest&án&í bit&ím, ať jsou to noviny, ruka nebo vod&ítko, to nen&í pro psa trest, ale akt agrese. T&ímto si pouze nič&íte vztah mezi sebou a psem. A o vztah by v&ám předev&š&ím mělo j&ít, protože vztah je ten z&ákladn&í k&ámen, na kter&ém se d&á teprve stavět jak&ákoliv dal&š&í v&ýchova a v&ýcvik. &Dospěl&ý pes, kter&ý m&é &štěně povalil na zem, ho chce zab&ít. Mus&ím ho rychle vz&ít do n&áruč&í a odn&ést.& A to je pr&ávě to, co nesm&íte. Dospěl&ý pes totiž pr&ávě uděluje va&šemu &štěněti jednu z nejdůležitěj&š&ích lekc&í ps&ího života. Uč&í ho gestu podř&ízenosti. Toto gesto zbrzd&í agresi druh&ého psa. &Vol&ám psa k sobě, ale on, jako kdyby nesly&šel, očuch&áv&á se s jin&ým psem, pak se je&ště rozběhne za holubem a pak teprve přijde. Mus&ím ho potrestat, aby věděl, že př&í&ště mus&í přij&ít ihned. &T&ímto postupem dos&áhnete prav&ého opaku. Pes k v&ám už př&í&ště nebude cht&ít přij&ít vůbec. Pes si totiž mysl&í, že byl potrest&án za to, že k v&ám při&šel, ne za to, že při&šel pozdě. Takže psa, když k v&ám přijde, mus&íte vždycky pochv&álit. Psa můžete potrestat pouze v př&ípadě, že ho chyt&íte př&ímo při činu. Jakmile je mezi přestupkem a trestem časov&á prodleva, pes nepochop&í, za co je trest&án a opět si naru&šujete vztah mezi sebou a psem.&&&&&&& &&&&& &&& &
|
&&
& &
& &
&&
Inzerce zdarma
Hry on-line
Fotosoutěž
Puzzle online
Tapety na plochu
Mapa světa