Privolani a chuze na voditku

Přivol&án&í a chůze na vod&ítku - z&áklad v&ýcviku &

&Proch&ázka bude př&íjemn&á pro p&ána i pro &štěně jen tehdy, když pes nebude b&ázliv&ý ani agresivn&í a bude umět poslouchat. &
Z&ákladem ps&í poslu&šnosti na proch&ázce jsou dva požadavky: aby na vod&ítku net&áhl a aby na zavol&án&í přiběhl. Zvl&ádnut&í dal&š&ích povelů, jako Sedni a Zůstaň, nen&í na n&ácvik tak obt&ížn&é jako chůze na vod&ítku. &
Aby pes pochopil, co se po něm ž&ád&á, mus&í b&ýt pozorn&ý. Ov&šem i pozornost je nutn&é cvičit.&&Jak cvičit pozornost&

&

&&Ne&úspě&šn&é přivol&áv&án&í psa, kter&ý si d&ál jde po sv&ém, je čast&ým obr&ázkem mezi venč&íc&ím lidem. Jeho př&íčinou je fakt, že psa jeho p&án moment&álně př&íli&š nezaj&ím&á, a nav&íc je mu jasn&é, že je mimo dosah trestaj&íc&í ruky. Pes mus&í m&ít před p&ánem respekt, aby s&ám sledoval jeho pohyb a plnil v&šechna př&án&í. Paradoxně se takov&á ž&ádouc&í pozornost vyvol&á lehk&ým přehl&ížen&ím ze strany p&ána. &
Předci psů byli odprad&ávna zvykl&í n&ásledovat vůdce smečky, což byl jedinec, kter&ý měl logicky u ostatn&ích největ&š&í autoritu. Jestliže se p&án dobrovolně vzd&á t&éto autority t&ím, že začne honit sv&ého psa, v ps&ích oč&ích je to projev p&ánovy podř&ízenosti, kter&á mu vel&í n&ásledovat sv&ého vůdce. &
Aby přežila &štěňata ve smečce, musela vždy n&ásledovat svou matku, up&ínat na ni svou pozornost a zdržovat se v jej&í nejtěsněj&š&í bl&ízkosti. S přib&ývaj&íc&ími t&ýdny se tato schopnost vytr&ác&í. Pokud ale nov&ý živitel - p&án - včas podchyt&í toto instinktivn&í jedn&án&í a d&ál ho rozv&íj&í při cvičen&ích pozornosti, z&ísk&á daleko cenněj&š&í devizu než pouh&é naučen&í &štěněte povelu Sednout.&&Jak na to&&Prvn&ím krokem při cvičen&í pozornosti je naučit psa chodit pěkně na vod&ítku. Zač&átky s obojkem a kr&átk&ým vod&ítkem jsou pro &štěně těžk&é, proto každ&ý krok, kter&ý třebas omylem povede k p&ánovi, je třeba chv&álit a odměňovat. Znovu odch&áz&í směrem od &štěněte a pokud ho n&ásleduje, opět chv&ál&í. &
Cvičen&í se prov&ád&í tak dlouho, dokud pes p&ána s&ám nen&ásleduje. D&íky odměn&ám brzy zapomene na vod&ítko i na obojek, ale odměňovat se m&á jen tehdy, když je na p&ána upřena jeho pozornost. V t&éto f&ázi je je&ště jedno, zda jde vpravo nebo vlevo od nohy. &
Cvičen&í pozornosti se pak může je&ště zt&ížit. Pes je st&ále v dosahu kr&átk&ého vod&ítka, ale jakmile ochabne jeho pozornost vůči p&ánovi, ten změn&í směr. Vod&ítko drž&í sice pevně, ale netah&á za ně. Už jen napnut&í přiměje psa, aby p&ána n&ásledoval. Jakmile je vedle něho, n&ásleduje odměna. Hra bude &štěně bavit a bude oček&ávat změnu směru a n&ásleduj&íc&í pamlsek.&&Dal&š&ím krokem je stejn&é cvičen&í na del&š&ím vod&ítku. Pes už p&ána nebude n&ásledovat bezprostředně, možn&á si i sedne. Přesto se od &štěněte vzdaluje. Jakmile pes zbystř&í pozornost a vyd&á se za n&ím, je opět pochv&álen&ý. Cvičen&í se d&á zt&ížit, když se bude prov&ádět v m&ístech, kde se vyskytuj&í i jin&í psi. Vždy po pěti akc&ích se nech&á pes odpočinout.&&Když m&á pes tento n&ácvik zvl&ádnut&ý, stupňuje se d&ál m&íra jeho rozpt&ýlen&í. Jakmile člověka pes pust&í z oč&í, p&án vyraz&í opačn&ým směrem. Pětimetrov&é vod&ítko nech&á povolen&é. C&ílem je, aby se &štěně vydalo hned za n&ím. Pokud potřebuje celou d&élku vod&ítka, než vyraz&í, v&ýcvik je&ště nen&í optim&áln&í, pokud je &šňůra krat&š&í, může se zač&ít s n&ácvikem chůze u nohy.&&&

&

&&Chůze u nohy&&Při chůzi u nohy m&á pes přesně určen&é m&ísto vedle p&ána, u ps&ích sportů vždy z& lev&é strany, v& ostatn&ích př&ípadech se zvol&í pro v&ýcvik ta strana, kter&á vyhovuje. Oproti chůzi na vod&ítku jde pes těsně vedle p&ána, u předem dan&é nohy. Pes je odměněn jedině v& př&ípadě, že půjde vedle určen&é nohy. Když pes pochop&í, za co je odměňov&án, přid&á se k& n&ácviku je&ště povel K& noze. &
Pokud už &štěně dok&áže j&ít vedle nohy půl minuty a d&éle, opět se mu mu &úkol znesnadn&í množstv&ím rozptyluj&íc&ích l&ákadel. &
Nikdy se nesm&í &škubat a tahat za vod&ítko. &štěně je&ště nech&ápe, co to znamen&á, a nadarmo je to znerv&ózn&í. Když už se stane, že pes m&á tendenci někam vyrazit, vod&ítko lze jen zlehka přit&áhnout a ihned se vydat opačn&ým směrem, s& prově&šen&ým vod&ítkem. Pes tak dostane novou př&íležitost, jak p&ána n&ásledovat, a když ji využije, je pochv&álen. &&Kdy zvolit chůzi na vod&ítku a kdy chůzi u nohy, z&álež&í na okolnostech. Na proch&ázce po louce bude zbytečn&é, aby &šel pes u nohy, ale na přeplněn&ém městsk&ém chodn&íku to bude ž&ádouc&í. &&Chyby&&Pes nesm&í určovat, kdy sm&í chůzi u nohy přeru&šit. &
P&án nesm&í dovolit, aby se pes zastavil u každ&ého stromu. &
Pes na vod&ítku si nesm&í hr&át s& jin&ým psem. &
Povel K& noze nen&í vhodn&ý tehdy, když je pes z& nějak&ého důvodu př&íli&š rozpt&ýlen&ý na to, aby p&ánovi věnoval svou pozornost.&&A na z&ávěr jeden profi-tip:&&Profesion&áln&í cvičitel&é psů často drž&í při v&ýcviku pamlsek mezi sv&ými rty, takže snadno doc&íl&í toho, aby je pes ustavičně sledoval. Pozornost posilovan&á t&ímto způsobem se vypl&ác&í při z&ávodech v& poslu&šnosti. Ov&šem ne v&šechna plemena se budou d&ívat vzhůru ke sv&ému p&ánovi. Men&š&í psi se ř&íd&í pohybem p&ánov&ých bot nebo kolen a ani lovečt&í psi to nemaj&í &(na rozd&íl třeba od pasteveck&ých)& ve zvyku.&&&