Nacvik privolani 1

privolani

&N&ácvik přivol&án&í&&
&
Z&ákladn&ím cvikem při v&ýcviku psa je přivol&án&í. Ač se na prvn&í pohled zd&á, že v podstatě nen&í co cvičit, neboť n&ásledovat psovoda při vych&ázk&ách a voln&ém pohybu je pro psa naprosto přirozen&é, opak je vět&šinou pravda. Jak spr&ávně postupovat, aby n&á&š pes na přivol&ávac&í povel spr&ávně reagoval?&
&
Nejprve je třeba naučit na&šeho ps&íka reagovat spr&ávně na jm&éno. Už od prvn&ích chvil, kdy si převezmeme &štěně od chovatele, se snaž&íme použ&ívat jm&éna, kter&é jsme si pro na&šeho psa vybrali, co nejčastěji. V&ýběr jm&éna je důležit&ý. Jm&éno psa by mělo b&ýt kr&átk&é, v&ýrazn&é a pokud možno nesklonn&é. Nen&í nutn&é, abychom použ&ívali stejn&ého jm&éna, jako je v průkazu původu. Pes samozřejmě nerozum&í obsahu slova, a proto reaguje vět&šinou na intonaci a zabarven&í na&šeho hlasu. Zvl&á&ště v poč&átku použ&ív&áme jm&éna psa při činnostech, kter&é jsou na&šemu &štěněti př&íjemn&é. Přich&áz&íme-li ke kotci, při hře, při krmen&í apod.&
&
V prvn&ích společn&ých dnech se budeme muset i mnohokr&át ovl&ádat, to když zjist&íme, že n&ám &štěně roztrhalo třeba deku, kterou jsme mu do kotce dali v dobr&é snaze, aby mu snad nebylo zima. Nic by v poč&átečn&ích dnech na&šeho sbližov&án&í nemělo naru&šit harmonii a kamar&ádsk&ý vztah. &štěně rychle rozpozn&á, že to kr&átk&é slov&íčko, kter&é se oz&ýv&á před každou př&íjemnost&í, vyvol&áv&á vždy dal&š&í př&íjemn&é věci a zač&ín&á na něj živě reagovat - zač&ín&á si zvykat na jm&éno.&
&
Při čast&ém kontaktu si &štěně rychle zapamatuje i n&á&š pach a tak&é mimiku. Z&ákladn&ím pravidlem je dopř&át mlad&ému ps&íkovi dostatek voln&ého pohybu. Voln&ý pohyb nesm&í b&ýt &štěněti vz&ácn&ý, ale samozřejm&ý. Bude-li k n&ám &štěně na proch&ázk&ách přib&íhat samo, kr&átce jej pochv&ál&íme a s povelem &'běž, volno&' jej po&šleme dopředu. Mus&íme d&át &štěněti najevo, že o něj sp&í&še nestoj&íme, než že m&áme strach, aby n&ám neuteklo.&
&
Vych&áz&íme-li se psem na proch&ázku, je dobr&é, aby si v&šiml, že d&áv&áme do kapsy několik obl&íben&ých pamlsků. Na proch&ázce pak občas uplatn&íme pamlsky jako odměnu za rychlou reakci psa na povel. Vzd&ál&í-li se ps&ík od n&ás na vět&š&í vzd&álenost, zkus&íme jej přivolat. Nejdř&íve vyslov&íme jeho jm&éno a pak povel &'ke mně&'. Přiběhne-li ps&ík, velmi ho pochv&ál&íme a s povelem &'běž, volno&' jej opět po&šleme dopředu.&
&
Jestliže pes na n&á&š povel nereaguje, zjist&íme předev&š&ím, zda zareagoval alespoň na jm&éno. Pod&ív&á-li se pes po osloven&í na n&ás, ale nejev&í ochotu přiběhnout, změn&íme prudce polohu a posad&íme se třeba na bobek. Pokud by ani na toto pes nereagoval, klidně se otoč&íme a po opětovn&ém přivol&án&í se d&áme do m&írn&ého klusu na opačnou stranu. Zde již pes, protože je v nezn&ám&ém prostřed&í, vět&šinou přiběhne a i v tomto př&ípadě je třeba ho pěkně pochv&álit, jako by se nic nestalo.&
&
Pokud se pes nauč&í na na&še přivol&án&í přib&íhat, je z poč&átku jedno, zda se před n&ás posad&í, či zda zůstane st&át v př&ím&é bl&ízkosti psovoda. Z&ákladn&í chybou je přivol&ávat psa až v př&ípadě, kdy se objev&í nějak&ý ru&šiv&ý podnět. Stejnou chybou je připout&ávat ihned po přivol&án&í psa na vod&ítko. V prvn&ím př&ípadě se pes po přivol&ávac&ím povelu nauč&í pečlivě rozhl&ížet kolem sebe, proč že ho vůbec přivol&áv&áme, a ve druh&ém př&ípadě se nauč&í po přiběhnut&í se před psovodem zastavit tak na pět kroků, aby jej psovod nemohl připoutat na vod&ítko. Oboj&í se posl&éze těžko odnaučuje.&
&
Ne vždy je potřeba, aby pes po přivol&án&í přiběhl až těsně k psovodovi. Někdy potřebujeme, aby pes pouze zkr&átil vzd&álenost od psovoda. Pro tento př&ípad se nauč&íme použ&ívat jenom kr&átk&ý hvizd. Přib&íh&á-li pes po zahv&ízdnut&í a dostane se do vzd&álenosti, kterou psovod potřebuje, pochv&ál&íme ho v ten moment a opět zavel&íme &'volno&'.&
&
V pozděj&š&í f&ázi v&ýcviku potřebujeme někdy psa přivolat, protože ho chceme pok&árat anebo potrestat za nějak&ý ne&švar, kter&ý prov&áděl. Pro tento př&ípad si opět mus&íme zvolit jin&ý povel než &'ke mně&'. Zvol&íme kupř&íkladu povel &'pocem&' v př&ísněj&š&í intonaci. Po tomto povelu vět&šinou pes přich&áz&í pomalu a neochotně, protože vyc&ít&í, že něco provedl a že bude n&ásledovat nějak&á nepř&íjemnost. Mnohokr&át jsem při instrukt&áži předv&áděl psovodům, jak pes po tomto povelu přich&áz&í provinile, a když byl asi v polovině cesty, tak jsem zavelel &'ke mně&' a pes okamžitě radostně vyrazil, protože měl zku&šenost, že po tomto povelu přich&áz&í vždy jen pochvala.&
&
V poč&átc&ích n&ácviku přivol&án&í se velmi často stane, že &štěně zaregistruje nějak&ý zaj&ímav&ý objekt dř&íve než my a rozběhne se k němu. Nejčastěji to b&ýv&á jin&ý pes anebo osoba. Pokud se jedn&á o člověka, pož&ád&áme jej, aby &štěně ignoroval, a to když pozn&á, že nen&í ž&ádn&ý kontakt, přiběhne po chv&íli samo k n&ám. Obt&ížněj&š&í situace je př&ípad prv&ý. V takov&ém př&ípadě psa nepřivol&áv&áme, protože stejně je velmi mal&á pravděpodobnost, že by při&šel. I zde pož&ád&áme majitele druh&ého psa, aby na&šeho plesknut&ím odehnal, a pokud jsou oba psi na volno a druh&ý pes m&á stejnou &'poslu&šnost&' jako ten n&á&š, nezb&ýv&á nic jin&ého než chv&íli počkat, až si psi pohraj&í, a pak pomalu od na&šeho psa odch&ázet.&
&
Neust&ále opakovat přivol&án&í je zbytečn&é a tak&é chybn&é, protože už zpoč&átku se snaž&íme, aby na jeden povel při&šel jeden v&ýkon. Mnohokr&át se st&áv&á, že psovodi spolu pokl&ábos&í, než se psi trochu unav&í, a tak alespoň člověk z&ísk&áv&á nov&é př&átele a mnohdy i jin&é zku&šenosti od kolegy, což tak&é nen&í k zahozen&í. Nikdy se nesnažte psa chytat. Pokud je je&ště docela mal&ý, m&áte jistou &šanci na &úspěch, ale už i odrostlej&š&í &štěně je daleko hbitěj&š&í než my a pak doch&áz&í k trapn&ým sc&énk&ám, kdy rozzloben&ý majitel marně sk&áče &šipky po sv&ém mil&áčkovi a ten, pokl&ádaje to za velkou &švandu, mu jemn&ými finesami unik&á. V&še vět&šinou konč&í bohapust&ými nad&ávkami psovoda anebo un&áhlen&ým trestem.&
&
N&ácvik přivol&án&í b&ýv&á ukončen, zanech&á-li pes po povelu okamžitě dosavadn&í činnosti a nejkrat&š&í cestou běž&í k psovodovi.&
&
Přivol&án&í by se nemělo často nacvičovat na cviči&šti z jednoho prost&ého důvodu. Psovod d&áv&á psovi volno na velmi kr&átkou dobu a vz&ápět&í jej okamžitě přivol&áv&á. Pes z&ísk&á než&ádouc&í spojitost a posl&éze po povelu volno nechce odch&ázet od nohy psovoda.&
&
Mnoho psovodů tvrd&í, že maj&í stoprocentn&í přivol&án&í. Bohužel to nen&í ani zdaleka pravda. Psovod odhod&í psovi aport a pes, m&ísto aby jej přinesl, běh&á kolem psovoda a nechce aport odevzdat. Pes je vysl&án do rev&íru a psovod se s n&ím potk&á až u figuranta. Na p&ár metrů před psovodem vyběhne kočka a pes přijde, až když mu zmiz&í někde za plotem. Toto v&še jsou situace, kdy je patrn&é, že pes nem&á dokonale ukončen n&ácvik přivol&án&í.&
&
Pokud chceme tvrdit, že n&á&š pes m&á dokonal&é přivol&án&í, mus&íme jej odvolat i z půlky cesty, kdy pron&ásleduje figuranta. To v&še vyžaduje mnoho hodin systematick&é pr&áce a kvalitn&í kontakt mezi psovodem a jeho psem.&
&
Popsali jsme si skoro ide&áln&í situace n&ácviku přivol&án&í, neboť jsme zač&ínali se &štěnětem. Jin&á situace nast&áv&á, jestliže z&ísk&áme star&š&ího psa, kter&ý už m&á sv&é n&ávyky anebo už m&á přivol&án&í pokaženo. Zde už je nutno postupovat zcela jin&ými metodami.