Nauc se rozumet svemu psu

pes a vnimani

St&ále hovoř&íme o v&ýcviku, čten&áři se ptaj&í, proč ten kter&ý cvik jejich pes neděl&á anebo nerozum&í chov&án&í sv&ého mil&áčka. St&ále častěji mne fascinuj&í telefonick&é dotazy typu: &'Včera jsem si koupil psa, můžete mi ř&íci, č&ím ho m&ám krmit?&', &'Proč, když m&á rodokmen, si nechce po povelu sednout?&', atd. V takov&ých chv&íl&ích je mi předev&š&ím l&íto toho tvorečka, kter&ý se dostal do takov&ýchto rukou. V&ím, že ve vět&šině př&ípadů takovou &'odbornost&' přežije, ale č&ím v&š&ím mus&í proj&ít, než se jeho nov&ý p&án zauč&í, mu nez&ávid&ím. Je to jist&á nezodpovědnost, opatřit si živ&ého tvora, kter&ý je na n&ás v&šestranně z&ávisl&ý, a nevědět o jeho potřeb&ách a životn&ích projevech zhola nic. Uvedl jsem extr&émn&í př&íklady, ale naprosto stejn&é diletantstv&í je, rozhodneme-li se vycvičit psa a nev&íme-li, na jak&ých principech v&ýcvik funguje.&
&
V t&éto souvislosti si, trochu s dojet&ím, vzpom&ín&ám na slova m&ého vynikaj&íc&ího kamar&áda a př&ítele Lojz&íka Pokorn&ého, tehdej&š&ího &ústředn&ího poradce pro chov NO, když mi je&ště v m&ých kynologick&ých zač&átc&ích řekl: &'Čuba ti mak&á, protože m&á&š pro to cit a nad&án&í, ale ty ani nev&í&š proč.&' Přizn&ám se, že tehdy jsem jeho slovům moc nerozuměl. Až později jsem pochopil, že to byla pr&ávě tato slova, kter&á mne přiměla ke studiu teorie v&ýcviku a ke kynologick&é literatuře vůbec. Dnes Ti za ně Lojz&íku nesm&írně děkuji, pokud mne v pejskařsk&ém neb&íčku sly&š&í&š.&
&
Každ&ým rokem odpředn&á&š&ím mnoho v&ýcvikov&é teorie, nejen na sv&ém mateřsk&ém cviči&šti. Z odezvy posluchačů je evidentn&í, že jen miziv&é procento pejskařů cvič&í sv&é psy na solidn&ím z&ákladě. Vět&šinou je v&ýcvik prov&áděn živelně, nesystematicky, bez odborn&ého teoretick&ého z&ákladu a proto s nevaln&ými v&ýsledky. Velk&á č&ást psovodů, a jsou mezi nimi i tac&í, kteř&í maj&í velmi slu&šn&é v&ýsledky, vych&áz&í pouze z praxe. Samozřejmě i tak lze doj&ít k jak&émusi c&íli. Ov&šem dopou&št&íme se z&ákonitě mnoha chyb a omylů, kter&é jsou už v kynologick&é literatuře podrobně pops&ány, a pokud bychom o nich z teorie věděli a vyvarovali se jich, byl by n&á&š postup při v&ýcviku daleko rychlej&š&í a efektivněj&š&í. Nebude od věci, když se při v&ýcviku podle zku&šebn&ího ř&ádu TART budeme chviličku věnovat such&é teorii. Protože jak by jistě řekl pan Jiř&í Such&ý: &'Vždyť trocha teorie nikoho nezabije.&'.&
&
Chceme-li se domluvit se &šv&édem, mus&íme se naučit &šv&édsky. Pokud se chceme domluvit se psem, tak i v tomto př&ípadě mus&íme naj&ít společnou řeč. Otevřeme-li libovolnou literaturu, kter&á se zab&ýv&á VNČ (vy&š&š&í nervovou činnost&í) psů, hned v &úvodu se dočteme, že pes nerozum&í lidsk&é řeči, tzn. že nech&ápe v&ýznam slov. D&áme-li psovi, kter&ý stoj&í připout&án na vod&ítku u na&š&í nohy a nem&á ž&ádn&ý v&ýcvik, povel &'sedni&', nemůžeme oček&ávat, že pes n&á&š povel spln&í. Tento povel je pro něj, jako zat&ím každ&ý jin&ý, indiferentn&í, tzn. že mu vůbec nic neř&ík&á. Pokud ov&šem po vysloven&í tohoto povelu přid&áme po dvou až třech vteřin&ách přitažen&í vod&ítka pravou rukou směrem vzhůru a levou rukou přitlač&íme na z&áď psa, č&ímž ho donut&íme usednout, doc&íl&íme toho, že po několiker&ém opakov&án&í pes na vysloven&ý povel &'sedni&' zaujme tuto polohu, aniž by čekal na na&še mechanick&é působen&í. Bude se zcela přirozeně snažit tomu nepř&íjemn&ému tlaku vyhnout.&
&
V odborn&é literatuře bychom se dočetli, že jsme pomoc&í podm&íněn&ého (povel) a nepodm&íněn&ého (tlak ruky) podnětu, vypracovali u psa podm&íněn&ý reflex. Aby to takto mohlo fungovat, mus&íme zaktivovat CNS (centr&áln&í nervovou soustavu) na&šeho psa a ta za pomoci perifern&í nervov&é soustavy a funkce reflexn&ího oblouku uděl&á sv&é. Vid&íte a jsme v teorii až po u&ši.&
&
Abychom v&šem v&ý&še zm&íněn&ým slov&íčkům porozuměli, mus&íme postupovat systematicky. Nervov&á soustava psa se skl&ád&á z tak zvan&é centr&áln&í nebo &ústředn&í nervov&é soustavy a z obvodov&é tzv. perifern&í, vegetativn&í a &útrobn&í. Org&ány centr&áln&í nervov&é soustavy jsou mozek a m&ícha.&
&
Mozek se skl&ád&á z pěti č&ást&í: z předn&ího mozku, mezimozku, středn&ího mozku, mozečku a z prodloužen&é m&íchy. Předn&í mozek, mezimozek a středn&í mozek se dohromady naz&ývaj&í velk&ý mozek. Jeho největ&š&í č&ást tvoř&í tzv. hemisf&éry kryt&é &šedou mozkovou kůrou, do kter&é vedou dr&áhy, kter&é přin&á&šej&í sign&ály z cel&ého těla, a naopak vzruchy z mozkov&é kůry ř&íd&í činnost v&šech niž&š&ích odd&ílů CNS, v&šech v&ýkonn&ých org&ánů. Mozek m&á tvar kužele s hrotem obr&ácen&ým dopředu. Spodina mozku spojuje obě mozkov&é polokoule i č&ást prob&íhaj&íc&í pod mozečkem a vytv&ář&í tak jednotn&ý kmen mozkov&ý, kter&ý přech&áz&í plynule v p&áteřn&í m&íchu. Z mozkov&ého kmene vystupuje dvan&áct mozkov&ých nervů. M&ícha je uložena v p&áteřn&ím kan&álu a obsluhuje perifern&í a autonomn&í nervstvo.&
&
CNS zpracov&áv&á sign&ály, kter&é přich&ázej&í z tak zvan&ých receptorů. Tyto receptory lze rozdělit na distančn&í (čich, zrak a sluch) a na kontaktn&í (chuť a hmat). Nejdokonalej&š&ím receptorem (smyslem) je u psa čich. Povrch nosn&í sliznice m&á u psa plochu asi 150 cm&2&, zat&ím co u člověka jenom 5 cm&2&.&
&
Tento popis CNS bude pro n&ás dostačuj&íc&í k v&šeobecn&ým znalostem. Pokud by měl někdo z&ájem se zdokonalit, pak je k dispozici literatura jako např. Tělověda psa, Kolda 1953, nebo Fyziologie vy&š&š&í nervov&é činnosti, B&áčov&é 1956.&
&
Pod&ívejme se nyn&í společně na povahov&é typy psů z hlediska vy&š&š&í nervov&é činnosti. Každ&ý z n&ás z praxe v&í, že jsou psi, kteř&í se daj&í cvičit lehce, a na druh&é straně jsou psi, kteř&í jsou t&éměř nevycvičiteln&í. Je to samozřejmě d&áno &'povahou&' psa. Už akademik Pavlov (1849 - 1936) při sv&ých v&ýzkumech tr&ávic&ího &ústroj&í vypracoval, vlastně jako okrajovou, teorii, kter&á obrovsk&ým způsobem posunula pozn&án&í chov&án&í psů a jejich reakce. Podle projevů vy&š&š&í nervov&é činnosti rozdělil psy do čtyř z&ákladn&ích typů. Slab&ý typ (melancholik), klidn&ý (flegmatik), siln&ý typ vyrovnan&ý (sangvinik (živ&ý, krevnat&ý, z řeck&ého slova sangvis - krev)) a siln&ý typ nevyrovnan&ý (cholerik (z řeck&ého slova chol&é - žluč)).&
&
Pro n&ás je velmi důležit&é vědět, jak&ého psa, z hlediska tohoto pozn&án&í, m&áme v ruce. Podle typu vy&š&š&í nervov&é činnosti potom můžeme na toho kter&ého jedince použ&ít jednu z v&ýcvikov&ých metod. Z literatury v&íme, že z&ákladn&í v&ýcvikov&é metody jsou: kontrastn&í, chuťově dr&áždiv&á, donucovac&í a snad napodobovac&í. U t&é napodobovac&í p&í&ši snad, protože nejsem zcela přesvědčen, že je pes schopen něco anebo někoho napodobovat, v dan&ém slova smyslu. Z praxe v&íme, že použijeme-li kontrastn&í metodu v&ýcviku na psa, jehož projevy jsou typu sangvinika, dojdeme vět&šinou ke k&ýžen&ému v&ýsledku. Pokud ov&šem použijeme metodu donucovac&í na psa, jehož z&ákladn&í projev je melancholick&ý, se zlou se pot&ážeme.&
&
Tyto z&ákladn&í typy VNČ, kter&é jsem popsal, se vět&šinou nevyskytuj&í v ryz&í podobě. Proto se při posuzov&án&í povah psů p&í&še kupř&íkladu: &'klidn&ý, vyrovnan&ý, ale oslaben&á ostrost&' nebo &'dr&áždiv&ý, &útočn&ý, se zn&ámkami b&ázlivosti&'.&
&
Projevy psů a jejich chov&án&í jsou odpověd&í na vněj&š&í prostřed&í, ve kter&ém se pes pohybuje, a naz&ývaj&í se reflexy. Reflexy děl&íme na nepodm&íněn&é, tedy vrozen&é a v&ícem&éně neměnn&é (někdy t&éž naz&ývan&é pudy či instinkty), a na reflexy podm&íněn&é, kter&é vznikaj&í jako nov&é a dočasn&é spojen&í v mozkov&é kůře psa na z&ákladě nepodm&íněn&ých reflexů. Dočasn&é proto, že mohou vlivem &útlumu vymizet.&
&
Abychom mohli u psa vypracovat podm&íněn&ý reflex, k tomu potřebujeme podněty. Podněty děl&íme na podm&íněn&é, např. povel psovoda &ústn&í nebo optick&ý, pachy, posunky, mimika, atd. a na podněty nepodm&íněn&é, např. mechanick&é působen&í ruky, obojku, vod&ítka anebo pamlsky. Na psa působ&í v prostřed&í, ve kter&ém se pohybuje, mnoho podnětů a pes k tomu, aby přežil, si i bez přičiněn&í člověka vypracov&áv&á podm&íněn&é reflexy. Aby nedoch&ázelo k přetěžov&án&í nervov&é soustavy, k tomu slouž&í nervov&é &útlumy. Opět lze rozdělit tyto &útlumy na nepodm&íněn&é a podm&íněn&é. Mezi z&ákladn&í nepodm&íněn&é &útlumy patř&í: vněj&š&í &útlum, ochrann&ý a sp&ánkov&ý.&
&
Uvedu př&íklady &útlumů. Psovod cvič&í se psem cviky poslu&šnosti a v bl&ízkosti vyraz&í kočka. Vzruch, kter&ý vyvol&á pohyb tohoto zv&ířete v mozkov&é kůře psa, způsob&í to, že psovod přestane b&ýt pro psa t&ím nejdůležitěj&š&ím podnětem a doch&áz&í tak k vněj&š&ímu &útlumu. Pokud psa při cvičen&í ne&úměrně přetěžujeme, zvl&á&ště &'psychicky&', začne b&ýt po určit&é době pes nepozorn&ý a nesoustředěn&ý, počne z&ívat a dostavuje se tak ochrann&ý &útlum, kter&ý zabraňuje přet&ížen&í nervov&é soustavy. Sp&ánkov&ý &útlum se dostavuje vět&šinou po velk&ém vzruchu. Kupř&íkladu prov&ád&íte na cviči&šti kruhovou obranu. Psi jsou po určitou dobu nadměrně aktivov&áni, &štěkaj&í, prov&áděj&í z&ákusy a vn&ímaj&í cel&ý ten hlomoz kolem sebe. Pokud bude tato činnost provozov&ána dlouho, pak sledujte psy po uv&áz&án&í po kruhovce ke kol&íku. Psi po určit&é době, jakmile se zklidn&í, začnou podřimovat. Siln&ý vzruch vyvolal sp&ánkov&ý &útlum.&
&
Na prvn&í pohled by se zd&álo, že vlastně &útlumy k v&ýcviku skoro nepotřebujeme a jsou vlastně přek&ážkou. O tom, že tomu tak nen&í, n&ás přesvědč&í &útlumy podm&íněn&é. Mezi ně patř&í vyhas&ínaj&íc&í &útlum, ten n&ám pom&áh&á v momentech, kdy uděl&áme při v&ýcviku chybu a pes, pokud se del&š&í dobu neopakuje, na ni zapomene (např. chybn&é potrest&án&í). Dal&š&ím z podm&íněn&ých &útlumů je tzv. zpožďovac&í. Ten n&ám pom&áh&á při v&ýdrž&ích, jako je vyčk&án&í při odhozen&í aportu, klid při hl&íd&án&í pachatele až do doby, kdy se d&á na &útěk, apod. Diferenciačn&í neboli rozli&šovac&í &útlum n&ám zaji&šťuje to, že je pes schopen rozeznat na&še povely od povelů ostatn&ích psovodů. Zap&ísk&ám-li j&á, pes okamžitě přiběhne. Pokud ov&šem zap&ísk&á kolega, projde tento sign&ál kolem m&ého psa bez pov&šimnut&í.&
&
Tak vid&íte, že jsme trochu t&é teorie přežili ve zdrav&í a napomůže-li n&ám k lep&š&ímu pozn&án&í na&šich čtyřnoh&ých kamar&ádů, nebyly tyto ř&ádky zbytečn&é. V&ím, že je mnoho psovodů, kteř&í když sly&š&í slovo teorie, tak dost&ávaj&í vyr&ážku. Sly&š&ím ta slova: &'Nikdy jsem ž&ádnou knihu nepotřeboval a kolik jsem vycvičil psů.&'. Ov&šem kolik zbytečn&é pr&áce a zbytečn&ých chyb takov&ý psovod uděl&á, než takov&ého psa vycvič&í, je druh&á str&ánka věci.&
&
Jedině kvalitně prov&áděn&á z&áliba může člověka přiv&ést až ke &špičkov&é odbornosti. A &špičkov&ých odborn&íků v na&šem oboru je jako &šafr&ánu. Když o sobě řeknu, že jsem pejskař, tak bych o sv&é z&álibě měl vědět co nejv&íce informac&í. A až otevřete prvn&í odbornou knihu o psech, pak teprve zjist&íte, že o nich nev&íte takřka nic.