Zkouska T1 Stopovani

Stopovani

Kdo tr&énoval poctivě na ZMT, m&á skoro vystar&áno. Psovi je jen třeba vysvětlit, že po předmětu stopa nekonč&í a že je třeba pokračovat d&ál. To znamen&á, že označ&í-li pes předmět, doběhne psovod ke psu, předmět odebere a jen velmi kr&átce psa pochv&ál&í a vyb&ídne jej povelem &'hledej, stopa&' k dal&š&í činnosti. Po vypracov&án&í druh&ého lomu n&ásleduje třet&í, a tedy posledn&í, &úsek stopy a zakončuj&íc&í předmět. Zde přich&áz&í pochvala naplno a projeven&á radost psovoda mus&í b&ýt obrovsk&á. Okamžitě uvoln&íme psa ze stopovac&í &šňůry a za odměnu mu h&áz&íme nalezen&ý předmět. Pokud pes nen&í až tak n&áruživ&ý aport&ér, můžeme ho odměnit pamlskem.&
&
V t&éto f&ázi stopov&án&í zač&ín&áme kl&ást na psa vy&š&š&í n&ároky. Zač&ín&áme měnit ter&én. St&ář&í stopy zat&ím zachov&áme zhruba na 30-60 minut&ách. Ter&én měn&íme tak, že začneme &šlapat stopu na tr&ávě či osen&í a po druh&ém lomu přejdeme třeba na uvl&áčenou oranici (obr. 1). Nebo začneme na oranici a druh&á polovina stopy povede lesem (obr. 2). Můžeme t&éž na&šlapat stopu přes poln&í cestičku, přes zarostlou mez anebo přes &úzk&ý potůček. Mus&íme psa učit tyto přek&ážky plynule přech&ázet, až bude pracovat tak dokonale, že bude schopen přej&ít st&átn&í silnici a na druh&é straně si stopu s&ám vyhledat a pokračovat d&ál.&
&
&&&&

&

&&

&

&&&&Je t&éž možn&é si při pokl&ád&án&í stopy překř&ížit vlastn&í položenou stopu (obr. 3) anebo si nechat již na&šlapanou stopu pře&šl&ápnout od jin&ého psovoda (obr. 4). Vždy bedlivě sledujeme psa, jak se s m&ístem kř&ížen&í vypoř&ád&á a zda je schopen rozli&šit na&ši stopu od stopy ru&š&íc&í. Pokud by psovi m&ísto kř&ížen&í dělalo probl&émy, chv&íli jej nech&áme pracovat, a pak mu pomůžeme tak, že jej na pokračov&án&í stopy nen&ásilně převedeme. Mnohokr&át jsem byl svědkem toho, že psovod vyžadoval n&áhradn&í stopu jen proto, že mu tu jeho pře&šl&ápl n&áhodn&ý chodec anebo myslivec. Je to naprosto zbytečn&é a kvalitně připraven&ý pes se s takovou maličkost&í hravě vyrovn&á.&
&
&&&&

&

&&

&

&&&&V tomto st&ádiu v&ýcviku už n&ás mus&í zaj&ímat, na kolik procent je pes schopen vypracovat n&ámi položenou stopu samostatně, bez jak&ékoli na&š&í pomoci. Vždy si mus&íme uvědomovat, že m&ísto, kde psa oprav&íme a sami ho navedeme na stopu, by při zkou&šk&ách bylo m&ístem, kde by n&ás rozhodč&í odp&ískal. Pokud n&ám pes předv&ád&í natolik kvalitn&í pr&áci, že jej ani na dvac&át&é tr&éninkov&é stopě nemus&íme opravovat, pož&ád&áme někter&ého ze zku&šeněj&š&ích kolegů, aby n&ám na&šlapal stopu ciz&í, pouze patn&áct minut starou, ale abychom neznali jej&í směr ani průběh. Budeme zn&át pouze m&ísto n&á&šlapu, počet lomů a předmětů. Pokud i tuto stopu pes vypracuje bezchybně, nemus&íme se b&át přidat čas a zkou&šet vypracov&ávat stopy vlastn&í, 2-3 hodiny star&é. Pokud budeme m&ít takovou rezervu, nemus&íme se stopy na T 1 naprosto ob&ávat.&
&
Co je důležit&é! Tr&énovat stopy časně zr&ána, kdy je je&ště rosa, anebo navečer, kdy zapad&á Slunce. Pamatujme, že pes i po dlouhodob&é domestikaci je zv&ířetem &šerosvitu, a proto jeho vn&ímavost a pozornost je tomuto času podř&ízena. Toto pravidlo ostatně plat&í i v ostatn&ích discipl&ín&ách, nejen pro stopy.&
&
Nahl&édneme-li do poslu&šnosti, zjist&íme, že n&ás čekaj&í čtyři nov&é cviky, kter&é bude třeba pečlivě propracovat. Jedn&á se o tři různ&é polohy u nohy psovoda, odložen&í za pochodu vleže, aport přes přek&ážku a o n&ízkou kladinu. Ostatn&í cviky již zn&áme z předch&ázej&íc&í zkou&šky. Sedět u nohy psovoda už pes um&í a metodika t&éto polohy je dostatečně zn&ám&á. Ostatně jsme si j&í d&ávali jako př&íklad pro vytv&ářen&í podm&íněn&ého reflexu při v&ýkladu teorie VNČ. Jistě si vzpom&ín&áte. Je tedy nutn&é propracovat povely &'vstaň&' a &'lehni&'.&
&
Nejprve si zkus&íme cvik vstaň. Psovod stoj&í v z&ákladn&ím postoji, pes sed&í u lev&é nohy psovoda. Psovod zavel&í psovi &'vstaň&' a m&írně naznač&í levou nohou, jako by se chtěl d&át na pochod, přičemž prav&á ruka zvolna zat&áhne vod&ítko směrem kupředu. Jakmile pes vstane, psovod se po půlkroku zastav&í a pochv&ál&í psa &'t&ák je hodn&ý vstaň&'. Chv&íli vydrž&í v t&éto pozici, kdy pes stoj&í vedle jeho lev&é nohy, a pak zavel&í &'k noze&' a norm&áln&ím pochodov&ým rytmem se rozejde. Po několika kroc&ích zavel&í znovu &'k noze&' a zastav&í se. Pokud pes neusedne s&ám, d&á mu k tomu povel. Tento postup zopakuje v jedn&é s&érii asi desetkr&át, a pak d&á psovi volno.&
&
Postupně po povelu &'vstaň&' jen m&írně pokrč&íme nohy v kolenou, což psovi jako n&áznak rozch&ázen&í stač&í. Nem&á valnou cenu přizved&ávat psa pravou rukou pod břichem, protože pes se vět&šinou po ruce toč&í anebo se začne přikrčovat, což je věc pro n&ás než&ádouc&í.&
&
Nyn&í si povězme několik slov o n&ácviku ulehnut&í psa u nohy psovoda. Psovod opět stoj&í v z&ákladn&ím postoji, pes sed&í u jeho lev&é nohy. Psovod zavel&í psovi &'lehni&' a současně m&ávne levou rukou pod&él psa směrem shora dolů. Po tomto povelu se psovod předklon&í a prav&á ruka t&áhne zkr&ácen&ým vod&ítkem směrem dolů a kupředu, přičemž lev&á ruka m&írně tlač&í na kohoutek psa, až psa přinut&í ulehnout. Chv&íli zůstane psovod předkloněn a snaž&í se levou rukou přidržovat psa v zaujat&é poloze. Pokud je pes klidn&ý a lež&í, při&šl&ápne si vod&ítko levou nohou tak, aby nedovolilo psovi vst&át a snaž&í se narovnat do vzpř&ímen&ého postoje. Lež&í-li pes u nohy psovoda, opět jej pochv&ál&í &'t&ák je hodn&ý lehni&' a chv&íli vydrž&í.&
&
Byl by z&ázrak, kdyby se n&ám tento cvik povedl napoprv&é. Zač&átky b&ývaj&í nelehk&é a tak je potřeba se ozbrojit trpělivost&í. Psi se vět&šinou ulehnut&í br&án&í, někteř&í to berou jako v&ýzvu ke společn&ému hran&í, ulehaj&í na bok anebo se začnou v&álet na z&ádech a tak podobně. Pokud se takto pes chov&á, nesnaž&íme se jej rovnat, a klidně se se psem rozejdeme, abychom po p&ár kroc&ích cel&ý postup zopakovali.&
&
Při t&éto př&íležitosti je vhodn&é ř&íci, že tento cvik je třeba připravovat od nej&útlej&š&ího ml&ád&í psa, kdy se d&á s mal&ým &štěnětem poměrně snadno manipulovat. Zač&ín&áme-li tento cvik s ročn&ím hab&ánem, m&áme o pr&áci postar&áno. Ke cviku SLV (sedni, lehni, vstaň) je dobr&é připomenout, že polohy je nutn&é vyžadovat vždy v jin&ém sledu. To znamen&á, že jednou začneme ulehnut&ím, podruh&é vztykem anebo že po povelu &'lehni&' nepřijde &'sedni&', ale cviky přeru&š&íme a d&áme se na pochod. To proto, že zvl&á&ště u tohoto cviku se vytv&ář&í velmi rychle tzv. dynamick&ý stereotyp, a pak s &úžasem z&ír&áme, když po povelu &'sedni&' pes po několika vteřin&ách ulehne a za chv&íli vstane. Zde je důležit&é měnit i časov&é intervaly povelů. Jednou provedeme SLV během 10 vteřin a př&í&ště nech&áme psa ve v&ýdrž&ích. Mnoho psovodů tento jednoduch&ý cvik vět&šinou rychle přech&áz&í, v domněn&í, že už pes neděl&á chyby, ale počty bodů ze soutěž&í n&ás přesvědčuj&í o opaku.&