Privolani 3

privolani

Velmi důležit&é je nav&ázat se psem kvalitn&í kontakt. To předpokl&ád&á, že budeme m&ít dostatek času se na&šemu psu věnovat. Toto plat&í zvl&á&ště o prvn&ích dnech, kdy přivedeme psa do nov&ého prostřed&í a do &"nov&é smečky&". Psovi mus&íme d&át dostatek času na to, aby se s nov&ým prostřed&ím sezn&ámil. Je samozřejmě ide&áln&í, pokud m&áme ohraničen&ý prostor, jako je zahrada kolem domu, nebo oplocen&ý prostor, kter&ý jsme z&ískali pro potřeby ust&ájen&í na&šeho psa. Až v tom posledn&ím př&ípadě byt, ve kter&ém bude n&á&š pes s n&ámi. Je nezbytn&é, a zvl&á&ště v poč&átku, aby měl pes pouze jednoho p&ána, kter&ý s n&ím kontakt a z&áklady přivol&án&í uděl&á. Velmi často se toto těžko dodržuje v bytě, kde psa ovlivňuje v&íce lid&í a pes poslouch&á v&šechny a vlastně nikoho.&
&
Pokud psa přivedeme na zahradu a jsme s n&ím sami, uvoln&íme jej z vod&ítka a nech&áme mu dostatek času, aby si zahradu proběhl, očuchal a tak&é označkoval. My se posad&íme někde na lavičku a v klidu a bez ovlivňov&án&í pozorujeme chov&án&í psa. Dř&íve nebo později k n&ám pes přiběhne s&ám. V ten moment jej oslovujeme jm&énem, hlad&íme ho a př&ípadně mu nab&ídneme nějak&ý pamlsek. Pokud pes po chv&íli odběhne, opět jej nech&áme a chov&áme se tak, jako by n&ám byl naprosto lhostejn&ý. Jestliže pes přib&íh&á s&ám, je v&še v poř&ádku a m&áme skoro vyhr&áno. Nejev&í-li pes o n&ás z&ájem, začneme po zahradě chodit a sledujeme psa, zda m&á z&ájem n&ás n&ásledovat. Když ani nyn&í pes nezabere, odejdeme ze zahrady a nech&áme psa určitou dobu o samotě. Po chv&íli se na zahradu vr&át&íme a pes vět&šinou ze zvědavosti přiběhne. Zde je možnost mu podat pamlsek a psa pochv&álit.&
&
V poč&átc&ích budov&án&í kontaktu se nesnažte na psa volat, chodit za n&ím anebo jej chytat. Pes se mus&í naučit s&ám se dožadovat va&š&í pozornosti. Jestliže ov&šem pes přijde, pak se mu maxim&álně věnujte, hrajte si s n&ím, hlaďte ho a opakujte jeho jm&éno. Reakce na jm&éno je velmi důležit&á pro dal&š&í postup při v&ýcviku. Velmi důležit&á je i radostn&á intonace va&šeho hlasu.&
&
Prvn&í proch&ázky do bl&ízk&ého okol&í m&ísta, kde bude pes ubytov&án, budeme samozřejmě absolvovat na vod&ítku. D&élka vod&ítka z&ávis&í na ovladatelnosti va&šeho psa. Opakovan&é proch&ázky do okol&í jsou velmi důležit&é; když v&ám totiž pes někdy v budoucnu uteče, bude schopen se bezpečně vr&átit domů. Psi maj&í velmi dobr&ý orientačn&í smysl a po kr&átk&é době tref&í domů naprosto neomylně. Již mnohokr&át se stalo, že se pes vzd&álil od psovoda, a ten ve zmatku prol&ítal cel&é okol&í do obvodu dvaceti kilometrů, a když se zchv&ácen&ý vr&átil domů, nalezl sv&ého psa, jak jej spokojeně v&ít&á u vr&átek.&
&
Po určit&é době, z&ávisl&é na chov&án&í psa, začneme s proch&ázkami tzv. na volno. Pokud pes přiběhne na zavol&án&í na zahradě, je velk&á pravděpodobnost, že přiběhne i venku. V&še to vět&šinou funguje pouze do chv&íle, než se nabl&ízku objev&í nějak&ý ru&šiv&ý podnět. A vy v&íte velmi dobře, že ru&šiv&ých podnětů je vždy o jeden v&íce, než předpokl&ád&áme. Stač&í jin&ý pes, běž&íc&í kočka nebo zaj&íc, jin&ého zas tr&áp&í sousedovy slepice, apod. Proto je zvl&á&šť vhodn&é pou&štět psa z vod&ítka až v okamžiku, kdy jsme přesvědčeni o tom, že se v bl&ízkosti nic neděje. Zn&áme přece okol&í sv&ého bydli&ště a v&íme, kdy je na proch&ázce nejv&íc lid&í se sv&ými ps&íky a kdy je naopak pr&ázdno. Zn&áme ter&ény, kde je zvěř a tak podobně, a proto s jistou pravděpodobnost&í můžeme odhadnout, kdy je vhodn&á doba a vhodn&é m&ísto na prvn&í voln&é proch&ázky.&
&
Chceme-li m&ít psa maxim&álně ovladateln&ého, nesm&í mu b&ýt voln&ý pohyb vz&ácnost&í. Mus&íme mu d&át i dostatek prostoru, aby se mohl do sytosti vyběhat s jin&ými psy, aby se naučil chovat ve smečce tak, aby v n&í uměl komunikovat, a nestal se z něj agresivn&í jedinec, kter&ý z neznalosti komunikace a tedy ze strachu napad&á v&še kolem sebe.&
&
S přivol&án&ím &úzce souvis&í i cel&á předv&ýchova. Pes si mus&í zvyknout na to, že jsou někter&é povely, kter&é jej vyb&ízej&í k radostn&ému proveden&í, ale že jsou i povely, kter&é je třeba splnit i s m&írn&ým donucen&ím. Pokud bychom nechali povel přivol&án&í jen na benevolenci psa, tak by tento povel jaksi dost dobře nesplňoval svůj &účel. Proto z intonace hlasu mus&í pes vyc&ítit, zda se jedn&á o př&átelsk&é přivol&án&í, anebo o přivol&án&í vynucen&é.&
&
Přivol&án&í se samozřejmě vynutit d&á. Je v&šak třeba postupovat velmi citlivě a se znalost&í věci. Př&ípadů, kdy pes na přivol&án&í nereaguje a psovod si může vyřvat pl&íce bez patřičn&ého efektu, jsme svědky denně. V&še je vět&šinou zakončeno trestem, a t&ím samozřejmě ve&šker&é přivol&án&í konč&í dř&íve, než začalo. Jak tedy postupovat, abychom nadělali co nejmen&š&í &škody na vztahu mezi psovodem a psem a přesto to cel&é fungovalo?&
&
Předev&š&ím, pokud d&áme psovi volno, vyhněme se tomu, abychom jej vz&ápět&í přivol&ávali. Někteř&í psovodi maj&í st&álou obavu z toho, že jim pes uteče. Pes po uvolněn&í z vod&ítka vět&šinou vyraz&í a běž&í třeba několik des&ítek metrů dopředu. V klidu jej nech&áme a pokračujeme v proch&ázce. V poč&átc&ích často měn&íme směr sv&ého pochodu, a aniž bychom psa ovlivňovali, sledujeme, zda jde za n&ámi. Pes si n&ás samozřejmě hl&íd&á (i když se n&ám zd&á, že tomu tak nen&í) a m&á tendenci n&ás n&ásledovat. Pokud pes běž&í hodně dopředu, tak využijeme momentu, kdy n&ás nesleduje, a odejdeme z cesty a psovi se schov&áme. Po kr&átk&é době pes zjist&í, že je v nezn&ám&ém prostoru s&ám, a začne se vracet, aby n&ás na&šel. Mnohdy prolet&í kolem na&šeho &úkrytu, aniž by n&ás zaregistroval, a běž&í d&ál do směru, odkud jsme při&šli. Nechejte jej, on se za okamžik vr&át&í a připoj&í k hled&án&í zrakem i svůj čich, kter&ý ho neomylně dovede až k na&šemu &úkrytu. Jakmile v&ás nalezne, projevte velkou radost a pochvalou ne&šetřete. V dal&š&í č&ásti vych&ázky zjist&íte, že ot&áčen&í psa je častěj&š&í a i vzd&álenost od n&ás se zkr&át&í. Tuto hru na schov&ávanou občas zopakujeme, aby si pes pozornost a kontakt s n&ámi upevnil.&
&
Po určit&é době, kdy se n&ám zd&á, že se pes dostatečně vyběhal, psa přivol&áme. Nejdř&íve jej zavol&áme jm&énem a pak bude n&ásledovat povel &"ke mně!&". Pokud pes zareaguje a přiběhne, velmi jej pochv&ál&íme a naznač&íme pouze, že jsme na něm chtěli upravit nějakou drobnost, jako posunout obojek anebo upravit něco na srsti, a okamžitě mu opět d&áme povel &"volno&". Jestliže pes na povel nereaguje, chvilku vyčk&áme a pak opět povel zopakujeme. Hlavně se snaž&íme, aby povelů bylo co nejm&éně. Pes by si rychle zvykl na opakovan&é povely a nabyl zku&šenost, že stač&í přij&ít až třeba na des&át&ý povel.&
&
Zvl&á&ště v poč&átku n&ácviku se snažte vyh&ýbat tomu, abyste psa ihned po přivol&án&í přip&ínali na vod&ítko. Pes by rychle pochopil, že jej vol&áte jen proto, abyste mu omezili pohyb, a jeho ochota přiběhnout na povel by se velmi sn&ížila. Psi, kteř&í maj&í takto pokažen&ý poč&átek n&ácviku přivol&án&í, sice přiběhnou do bl&ízkosti psovoda, ale zhruba pět kroků před n&ím se zastav&í a odm&ítaj&í přij&ít do př&ím&ého kontaktu z obavy, aby nebyli připnuti na vod&ítko. Zrovna tak, nevolejte psa jen v těch př&ípadech, kdy se nabl&ízku objev&í nějak&ý ru&šiv&ý podnět. Takov&í psi zase dělaj&í to, že se po povelu zastav&í a pečlivě prozkoum&ávaj&í okol&í, proč že je to p&án&íček vlastně vol&á. Pak objev&í nabl&ízku ps&ího kamar&áda a jsou fuč.&
&
Pokud vid&íte, že se pes zaměřil na nějak&ý objekt, a vy v&íte, že m&áte pramalou &šanci jej přivolat, ani tak nečiňte. V&ýsledek by byl stejně nulov&ý a vy byste se dostali k prvn&í chybě, kterou je čast&é a bezv&ýsledn&é opakov&án&í povelu. Přivol&án&í od jin&ého psa nacvič&íme nejl&épe tak, že se smluv&íme s kamar&ádem, kter&ý m&á již sv&ého psa tzv. v ruce, a na proch&ázce se jakoby n&áhodně setk&áme. N&á&š pes samozřejmě za druh&ým psem uteče. Kolega klidně psa pust&í, aby si s na&š&ím psem mohl pohr&át, a po kr&átk&é době sv&ého psa přivol&á. My zůst&áv&áme ve vzd&álenosti, ze kter&é se n&á&š pes vzd&álil. Jakmile m&á kolega sv&ého psa na vod&ítku, my d&áme povel pro přivol&án&í a začneme odch&ázet na opačnou stranu. N&á&š pes bude je&ště chv&íli kolem poskakovat, než zjist&í, že druh&ý ps&ík je upout&án, a pak upne pozornost na n&ás. Pokud se tak neděje, mus&í kamar&ád d&át na&šemu psovi velmi razantně najevo, že o jeho bl&ízkost nestoj&í, a klidně fackou přes čum&ák se jej snažit odehnat. To je moment, kdy na&šeho psa opětovně přivol&áme. Pokud pes přiběhne, velmi jej pochv&ál&íme a opět jej pust&íme za druh&ým psem, aby se znovu proběhli.&
&
Pokud toto funguje a n&á&š pes přib&íh&á, je v&še v poř&ádku. Nenech&á-li se n&á&š pes odradit ani razantn&ím nez&ájmem kolegy, v klidu si pro něj dojdeme, psa připneme na pevn&é vod&ítko a za st&ál&ého couv&án&í jej siln&ými trhy za vod&ítko a opakov&án&ím povelu &"ke mně!&" dovedeme až na m&ísto, ze kter&ého jsme jej volali. Tam psa pochv&ál&íme &"t&ák je dobře ke mně&" a už ho ke hře nepust&íme.&
&
Stejn&ý postup použijeme, když n&ám pes odb&íh&á k ciz&ím lidem. Na předem určen&é trase si rozestav&íme p&ár kamar&ádů ze cvič&áku, kter&é pes důvěrně nezn&á, a pak jdeme na proch&ázku. Pokud pes upne svou pozornost na přich&ázej&íc&ího chodce a běž&í k němu, ten jej buď naprosto ignoruje anebo, pokud se pes dožaduje pozornosti, velmi nekompromisně od sebe odežene. Pes po kr&átk&é době zjist&í, že v&šude je &špatně a jen u psovoda dobře, a přestane si ciz&ích lid&í v&š&ímat. Tuto z&ásadu samozřejmě tr&énujeme již od &útl&ého ml&ád&í &štěněte, a tak pokud ps&ík dosp&ív&á ve spr&ávn&ém kolektivu psovodů, nemůže se takov&ému ne&švaru naučit.&
&
Na z&ávěr několik hlavn&ích z&ásad pro kvalitn&í přivol&án&í.&
&&Dopř&át psovi dostatek prostoru pro voln&ý v&ýběh, aby mu voln&ý pohyb byl samozřejmost&í. &&Naučit na&šeho psa bezprostředn&í reakci na jm&éno a povel. &&Nepřivol&ávat jej (zvl&á&ště v poč&átku) v situac&ích, kdy předem v&íme, že v&ýsledek bude nulov&ý. &&Nikdy psa po přivol&án&í netrestat, i kdyby trvalo sebed&éle. &&Pevně douf&ám, že jsem vyplnil chyběj&íc&í mezeru ve sv&ém v&ýkladu a že se v&šem psovodům podař&í m&ít sv&é psy naprosto ovladateln&é. Protože pou&štět psa na volno může jen ten psovod, kter&ý sv&ého psa kdykoli a za každ&é situace zvl&ádne. Pokud tomu tak nen&í, zaděl&áv&áme si na probl&ém, kter&ý může skončit i tragicky.