Domluva se psem

Ty a pes

Je zaj&ímav&é, že skoro v&šichni ch&ápou, že chceme-li se domluvit ze &šv&édem, mus&íme se naučit &šv&édsky. Ov&šem už ne v&šichni, kteř&í se chtěj&í domluvit se psem, si uvědomuj&í, že pro tuto komunikaci si tak&é mus&íme vytvořit společn&ý jazyk.&
&
Je obecně zn&ámo, alespoň douf&ám, že pes nen&í schopen vn&ímat v&ýznam na&šich slov. Proto hned v poč&átc&ích předv&ýchovy a posl&éze i v&ýcviku se mus&íme naučit už&ívat jednotn&é povely, pokud chceme, aby pes na ně reagoval. Z tohoto pohledu je naprosto jedno, zda si vybereme povelovou techniku danou t&ím kter&ým zku&šebn&ím ř&ádem, nebo si vytvoř&íme techniku svoji, pouze pro vlastn&í potřebu. Už při zvyk&án&í psa na jm&éno vybereme takov&é, kter&é je pokud možno nesklonn&é. Každ&á modifikace kter&éhokoli použ&ívan&ého slova je vlastně pro na&šeho psa dal&š&ím nov&ým povelem, a to samozřejmě zatěžuje paměť psa a vlastně zab&ír&á m&ísto pro dal&š&í potřebn&é povely.&
&
V&šimněte si sami ve sv&ém okol&í či na cviči&šti, kolik povelů použ&ívaj&í i star&š&í a zku&šen&í psovodi pro povel přivol&án&í. M&ísto naprosto jasn&ého: &'Argo, ke mně!&', sly&š&íme dal&š&í př&ídavn&é povely: &'Ty mě nesly&š&í&š?&', &'Pocem!&', &'Co je to? Ke mně!&', &'De&š sem?!&', a mohl bych pokračovat d&ál. Obdobn&é je to u povelu &'sedni&', zde opět přich&ázej&í dal&š&í opravn&é povely jako: &'K noze!&', &'Lep&š&í!&', &'Posaď se!&', &'Sedni si!&', &'No tak, bude to?&', &'To je sedni?&', &'Co jsem ti řekl? Sedni si!&', atd. Sami si spoč&ítejte, kolik zbytečn&ých povelů je vypl&ýtv&áno už jen u dvou z&ákladn&ích povelů poslu&šnosti. Mohl bych pokračovat třeba průzkumem ter&énu, kde je snů&ška slov pron&ásleduj&íc&í psa při pohybu ter&énem je&ště mnohon&ásobně bohat&š&í. Co si z toho chud&ák pes m&á vybrat?&
&
Velk&ým ne&švarem při v&ýcviku poslu&šnosti a ovladatelnosti je neust&ál&é mluven&í na psa. Psovod si za pochodu se psem pov&íd&á a mele a mele. Pes je chvilku pozorn&ý, snaž&í se pobrat to psovodovo žvaněn&í, ale po jist&é době přestane psovoda vn&ímat &úplně a tak&é přestane reagovat na povely. Pak přich&áz&í rozladěnost psovoda, trh&án&í vod&ítkem a nakonec toto jedn&án&í zavr&š&í trest. Pes rychle pochop&í, že se vedle jeho prav&ého boku pohybuje magor, od kter&ého nikdy nev&í, co může přij&ít, a ve fin&ále se začne od nohy psovoda vzdalovat anebo se začne psovoda b&át.&
&
Stejnou chybou je řvan&í povelů na psa. Pes sly&š&í mnohokr&át l&épe než člověk a je schopen vn&ímat i velmi zvukově slab&é povely. I zde doch&áz&í k tomu, že nerv&ózn&í a ukřičen&ý psovod je překvapen, že pes na jeho povely přest&áv&á reagovat.&
&
Pokud se nauč&í psovod plně využ&ívat intonace hlasu, je jeho postup při v&ýcviku rychl&ý. Pes vyc&ít&í, kdy m&á b&ýt ostražit&ý při povelu &'Dej pozor!&' a kdy m&á b&ýt naprosto soustředěn&ý při povelu &'Hledej stopu!&'. Z uveden&ých př&íkladů je naprosto jasn&é, že dř&íve, než začneme cvičit psa, mus&íme dokonale zvl&ádnout sebe. Velmi dobře si pamatuji sv&é zač&átky a voděn&í dřevěn&ého &špal&íku na vod&ítku m&ísto psa. Když mi to prvně můj kamar&ád a tren&ér přik&ázal, myslel jsem, že to nem&á v hlavě v poř&ádku. Chodit se &špalkem na vod&ítku může přeci jen blb! Ale později jsem pochopil, že ve&šker&é chyby, kter&é mi tren&ér vyt&ýkal, by samozřejmě negativně ovlivňovaly m&ého psa. Až když jsem měl pevně zažit&é, že nejdř&íve přijde povel &'k noze&', a pak teprve měn&ím směr pohybu j&á, mohl přij&ít vedle nohy pes. A tak to mimochodem bylo i u stop. Co jsem se jen na&šlapal stop a po určit&é době pěkně s&ám stopu proch&ázel a sb&íral odložen&é předměty! To byla nejlep&š&í kontrola, že si stopu a jej&í tvar dokonale pamatuji, včetně m&ísta lomů a odložen&ých předmětů. Chv&íli to trvalo a p&árkr&át jsem docela slu&šně ter&énem bloudil, a pokud bych to prov&áděl se psem na &šňůře, asi by to kvalitě v&ýcviku neprospělo.&
&
Z dostupn&é v&ýcvikov&é literatury v&íme, že existuj&í povely zvukov&é a povely posunkov&é. Než přejdeme na posunkov&é povely, mus&í m&ít pes už zažit&é povely zvukov&é. I ve zku&šebn&ím ř&ádu TARTu je takto povelov&á technika chronologicky seřazena podle stupně zkou&šky. Postup od jednodu&š&š&ího ke složit&ému je ve v&ýcviku nesm&írně důležit&ý.&
&
Zač&ín&áme-li s n&ácvikem posunkov&ých povelů, mus&í m&ít pes dokonale zvl&ádnuty povely u nohy psovoda. N&ácvik zač&ín&áme tak, že psovod stoj&í zhruba na d&élku vod&ítka před psem a pomoc&í vod&ítka tak&é psa do požadovan&é polohy usměrňuje. Psovod zavel&í lež&íc&ímu psovi &'sedni&', a vz&ápět&í vod&ítko podebere mezi palcem a ukazov&ákem prav&é ruky, kterou vztyč&í do v&ý&še sv&ých oč&í, č&ímž m&írn&ým tahem donut&í psa usednout. Po zvl&ádnut&í z&ákladn&ích poloh pomoc&í vod&ítka se postup povelů obrac&í a zvukov&ý povel mus&í bezprostředně n&ásledovat povel posunkov&ý. Je to obdobn&é, jako když uč&íme z&ákladn&í povel &'sedni&'. Psovod zavel&í stoj&íc&ímu psovi povel &'Argo, sedni!&' a bezprostředně využije nepodm&íněn&ého podnětu, tj. zatlačen&í lev&é ruky na z&áď psa se souběžn&ým tahem vod&ítka směrem vzhůru, což donut&í psa k usednut&í. Postupně se pes po povelu &'sedni&' snaž&í tomuto mechanick&ému působen&í vyhnout a used&á po vysloven&í povelu s&ám.&
&
Zat&ím jsme se zab&ývali povelovou technikou použ&ívanou při kolektivn&ím v&ýcviku podle zku&šebn&ích ř&ádů. Zač&átečn&íka v&šak může velmi překvapit poslu&šnost někter&ých dom&ác&ích psů, kteř&í za cel&ý svůj život na cvič&ák ani nep&áchli. Takov&ý povel: &'Ferdo, pojď sem!&' může fungovat naprosto dokonale, pokud je použ&ív&án spr&ávně a st&ále stejně. V tom sam&ém př&ípadě z&ír&áme, jak na povel &'Neotravuj a běž si lehnout!&' pes disciplinovaně zaujme sv&é m&ísto pod stolem. Ano, nen&í to nic jin&ého něž důsledně dodržovan&á dom&ác&í technika v&ýcviku. Pes, kter&ý je v neust&ál&é a bezprostředn&í bl&ízkosti psovoda, m&á dokonale vypracovanou pozorovac&í schopnost a zcela neomylně pozn&á, že panička jde připravovat krmen&í. Dom&ác&í pes &'v&í&', když se p&án&íček obl&ék&á, že se půjde na proch&ázku. To psům chovan&ým v kotc&ích samozřejmě chyb&í.&
&
K povelov&é technice je třeba si ř&íci, že to, co jsme zvl&á&ště v poč&átc&ích museli pracně budovat, u pokročil&ého psa už vlastně funguje jinak. O pravdivosti tvrzen&í, že pes nerozum&í obsahu na&šich slov, ale postupně naprosto dokonale vn&ím&á jejich intonaci, n&ás nejl&épe přesvědč&í star&š&í psi. M&álokter&ý psovod oslovuje psa jm&énem, kter&é m&á v rodokmenu, snad jen při zkou&šk&ách či z&ávodech. A tak sly&š&íme nam&ísto jm&éna Dita třeba: &'čubino&' a nam&ísto vzne&šen&ého Arga: &'dědku&'. Stejn&é je to i při jin&ých povelech. Zpracovan&ému psovi nemus&í psovod ř&íkat &'nesm&í&š&', ale stač&í pouze kr&átk&é a důrazn&é &'Ne!&'. Pokud pes prov&ád&í nějakou lump&árničku, sly&š&íme pouze &'Co?&', a je v&še srovn&áno. A hned vid&íme, že je to o t&é intonaci.&
&
K povelov&é technice samozřejmě patř&í i mimika psovoda, jeho pach a vystupov&án&í. Už mnoho psovodů doplatilo při zkou&šk&ách a z&ávodech na podceněn&í tohoto z&ákladn&ího pravidla. Při tr&éninku psovod vystupuje nepořadově, muml&á jak&ési povely, na kter&é si pes postupně přivykne, chod&í v rozervan&ých mont&érk&ách, kter&é maj&í pach psa, při dlouhodob&ém odložen&í se psovod bav&í s kamar&ády a změnu polohy psa zaregistruje až po upozorněn&í kolegy, a najednou na zkou&šky přijde &úplně jin&ý psovod! Čist&á sportovn&í kombin&éza, pořadov&é vystupov&án&í, povely bez žv&ýkačky v &ústech, soustředěn&ý pohled na odložen&ého psa, kter&ý je z toho tak překvapen, že nakonec přiběhne ke psovodovi, a my jen z&ír&áme, proč pes přest&áv&á reagovat. Inu, protože takov&ého psovoda nezn&á!&
&
Odborn&á literatura ř&ík&á, že pes je schopen zvl&ádnout 60 až 80 povelů. Jenom na přivol&án&í a z&ákladn&í ovladatelnost jich spotřebujeme několik. Protože povely jako: &'jdi dopředu&', &'nesm&í&š&', &'fuj&', &'lep&š&í&', atd. ž&ádn&ý zku&šebn&í ř&ád neobsahuje, ale my je pro zd&árnou v&ýchovu sv&ého psa budeme potřebovat. Proto je na n&ás, abychom každ&ý nov&ý povel zv&ážili a skutečně jej použ&ívali pouze v tom tvaru a podobě, kter&é budeme použ&ívat st&ále. Jedině tak se n&ám totiž povede &úspě&šně se domluvit s vlastn&ím psem.&
&
O tom, zda n&ám n&á&š pes opravdu rozum&í, se můžeme postupem času přesvědčit třeba tak, že pokud pes sed&í u na&š&í lev&é nohy a my zavel&íme povel &'ke mně&', měl by pes tuto polohu opustit a okamžitě si předsednout před psovoda. A stoj&í-li u jednoho stromu figurant a j&á zavel&ím &'rev&ír&', mus&í to skončit vy&štěk&án&ím, a obr&át&ím-li hned psa ke stromu druh&ému, kde stoj&í jin&ý figurant a přijde povel &'drž&', mus&í to skončit razantn&ím z&ákusem. A to je cel&é o povelov&é technice.&