Vraždicí jezero
Vklíněné mezi zelenými pláněmi a skalnatými horami vypadá jezero Nyos na západě Kamerunu jako pohádka, jakoby přímo zrozená pro osvěžení turistů i domorodců.
Zdání ale klame. Již 20 let mu nikdo neřekne jinak než vraždící jezero. Při výronu jedovatých plynů zde 21. srpna 1986 zahynulo přes 1700 lidí. A podle vědců stále hrozí další možný únik smrtících plynů z jezera.
Asi 15hektarové jezero vyplňuje v seizmicky aktivní části nedaleko sopky Oku zbytky sopečného kráteru, který byl vytvořen zhruba před 400 lety. Jezero leží 320 km severozápadně od metropole Yaoundé a je hluboké asi 200 metrů. V podloží jezera jsou ale obrovské zásoby oxidu uhličitého, který katastrofu způsobil.
Co se vlastně tehdy ve čtvrtek 21. srpna 1986 kolem 20:30 místního času odehrálo? Z jižní části jezera se vznesl obrovský bílý mrak s asi 1,6 milionu tun oxidu uhličitého. Mrak rychle rostl, nabral rychlost až 100 km/h. a poté zabil vše živé v okruhu 25 km od jezera. Bilance je tragická: katastrofu nepřežilo 1746 lidí, dalších 20 000 osob bylo zdravotně postiženo a zahynulo také na 3500 zvířat.
Jeden z přeživších, Joseph Mkwain z vesnice Subum, kterého okolo půlnoci vzbudilo temné dunění, později vyprávěl: Nemohl jsem mluvit, byl jsem jakoby v bezvědomí, nemohl jsem ani otevřít ústa. Uslyšel jsem svou dceru, jak divně dýchá v posteli. Šel jsem k ní, upadl jsem. Nedošel jsem k ní. Jen jsem si všiml, že mé kalhoty jsou podivně červené a ruce mám plné zranění. Pak jsem usnul a vzbudil se až odpoledne. Dcera byla už mrtvá, všichni sousedé také. Ač jsem byl totálně zesláblý, vzal jsem motorku a jel do města Wum. Cestou jsem nezahlédl nic živého.
První zmatené zprávy o katastrofě se do Yaoundé dostaly až za půldruhého dne. První vrtulníky však na místo neštěstí přiletěly až 26. srpna a záchranáři nechtěli věřit svým očím. Na zemi ležely spousty mrtvých lidí a zvířat, ale nic dalšího nebylo poškozeno.
Odborníci dosud přesně nevědí, co způsobilo obrovský výron smrtícího plynu. Jedni se přiklánějí k možnosti sesuvu půdy, podle jiných katastrofu zavinila sopečná erupce, další míní, že únik plynu způsobil studený déšť. Ten měl do vod jezera vmést lavinu bahna a kamení, čímž se narušila rovnováha vrstev v jezeře a bahno nasycené CO2 se dostalo k hladině. Oxid uhličitý se z něho začal uvolňovat do okolí a současně táhl k hladině další okysličené bahno, ze kterého se opět uvolňoval CO2. Nad jezerem se tak vytvořil smrtící mrak, který zabil vše živé.
Stejné neštěstí postihlo o dva roky dříve, 15. srpna 1984, jezero Monoun, které leží asi 200 km jižně od Nyosu. Při výronu oxidu uhličitého tam tehdy zahynulo 34 lidí.
Po tragédii nainstalovali vědci v obou jezerech pumpy, které ze dna vysávají nadbytečný oxid uhličitý, čímž chtějí předejít další možné tragédii. V obou jezerech lze spatřit neobvyklou podívanou na tryskající vodu - v Nyosu stříká až do výšky 50 metrů, v Monounu dosahuje deseti metrů.
Podle vědců ale pouze jedna pumpa na každé jezero nestačí a stále hrozí další únik plynu. V Nyosu je podle nich nutné zavést další čtyři pumpy, které by měly v příštích pěti letech vyčerpat z podloží jezera na 75 % oxidu uhličitého. Obě kamerunská jezera jsou spolu s jezerem Kivu, které leží na hranicích mezi Kongem a Rwandou, jedinými na světě, kde byl zaznamenán takový únik smrtících plynů.
Autor: Eliška