Kýchání
Kýchnutí o vás prozradí, jací jste, co máte rádi i jaké jsou vaše slabosti. Tvrdí to američtí psychologové, kteří 3 měsíce sledovali chování 547 lidí při této na první pohled obyčejné činnosti.„Jde o reflex, který – aniž bychom to tušili – vypoví skutečně mnoho o naší osobnosti,“ říká specialistka na neverbální komunikaci Patti A. Woodová, jež průzkum vedla. „Stejně jako každý z nás má jedinečné otisky prsků, tak i unikátním způsobem kýchá,“ upřesňuje. Ačkoliv jistá podobnost zde je – dědičná. „Nejnovější studie ukazuje, že kýchání nám může být dáno geneticky a přebírá ho generace po generaci: synové po otci, dcery po matce,“ upřesňuje Frederic Little, profesor univerzity v Bostonu. Podle Patti A. Woodové se přesto lidé podle způsobu kýchání dají rozdělit do čtyř základních skupin.
Pohotový vůdce
Kdo kýchá velmi hlasitě a zřetelně, je dravý, aktivní, rychlý, rozhodný, výkonný, nekomplikovaný a puntičkář. Chce mít všechno hned, což vede k tomu, že věci někdy uspěchá. Jde o typického vůdce. Nerad se spoléhá na druhé. Vyhledává činnosti, při nichž vydá přebytek své energie.
Entuziasta
Osoba s velkým nadšením kýchání prožívá; klidně tak učiní i pětkrát za sebou a má ještě veselé průpovídky. Je charizmatická, společenská a umí motivovat ostatní; má skvělou představivost. Cení si přátelství, je spontánní a optimistická. Někdy však může jít o manipulátora.
Distingovaný puntičkář
Zakrývá si tvář kapesníkem nebo dlaněmi, ještě než kýchání přijde. Je precizní a opatrný. Vždy si předem rozmyslí, co řekne, a vidí chyby, které druzí nevidí. Má dobrý názor na věc, ale málokdy ho vysloví. Má rád situace, jež ho nutí přemýšlet. Okolí může lézt na nervy svou přesností a někdy působí jako „suchý morous“.
Milý člověk
Kýchá sám, otočený od většiny lidí. Je velmi vřelý, ochotný, podporuje druhé a pečuje o ně. Nejdůležitější jsou pro něj dobré vztahy s ostatními (někdy do nich ale investuje příliš mnoho a okolí má tendenci jeho dobrotu zneužívat). Nesnáší konflikty. Je dobrý posluchač.
Co možná nevíte
* Zhruba 35 % lidí začne kýchat, jsou-li vystaveni světlu.
* Při kýchání se zastaví všechny tělesné funkce. Dokonce i srdce!
* Při kýchání může mít vydechnutý vzduch rychlost orkánu: až 170 km/hod.
* Kýchání je někdy spojeno se sexuálním vzrušením. U obzvláště vnímavých lidí vyprovokuje kýchání jakýkoliv silnější smyslový podnět. Někteří jedinci tuto činnost vnímají jako úlevu a tvrdí, že se jim tím pročistí hlava.
* Při kýchnutí ze sebe vydáte přes 100 000 bakterií.
* Zatímco Češi kýchají hepčí, v angličtině se kýchá a-choo (čti ačchóóó).
Historická pší
* V Asii lidé věřili, že šňupání tabáku a následné kýchání vyhání z těla škodlivé látky.
* Šamani se prý pomocí této činnosti dostávali do moci nadpřirozených sil. Kýchnutí totiž přichází nenadále, bez ohledu na naši vůli. Pokud je tedy na nás sesláno, není to jen tak. Božstva tím podle nich chtěla něco vyjevit.
* Řekové byli přesvědčeni, že kýchnutí je znamení. Jen nevěděli, zda něčeho dobrého, či zlého. A tak při Xenofontově promluvě k šikům jeden voják pšíkl a všichni jásali, že je vítězství nemine. Když pro změnu Timotheus velel athénskému loďstvu, málem k žádné bitvě nedošlo. Kormidelník se chtěl mermomocí vrátit do přístavu, protože jeden z veslařů kýchl.
* Řekové podle kýchání léčili. U plicních nemocí šlo o zlé znamení, při hysterii bylo naopak považováno za příznivý projev.
* V Egyptě bylo kýchání vědní disciplína, jíž se věnovali kněží; rozdělili ho na 12 druhů.
* Staří Slované věřili, že pokud člověk kýchne při řeči, tak se to, o čem hovoří, vyplní.
* Za papeže Řehoře I. řádil na konci 6. století v Římě mor. Přitom se stávalo, že kdo kýchl, hned zemřel. Proto mu lidé začali odpovídat přáním zdraví.
Autor: Eliška
Diskuze: