Rostliny cítí a mluví
Naši zelení přátelé, které jsme vždy považovali za němé, mohou nejen „mluvit\', ale přímo „křičet\'. Snadno se o tom přesvědčíme v laboratoři profesura Ivana Gunara, vedoucího katedry fyziologie rostlin na Moskevské zemědělské akademii Klementa Timirjazeva.
Vzklíčený ječmen „zaječel\', když laborantka ponořila jeho kořen do horké vody. Nebylo ovšem slyšet žádné zvuky, ale „křik\' rostliny zachytil a zaznamenal na široký pruh papíru citlivý elektrický přístroj. Pouhým okem jsme přitom na rostlině nepozorovali žádné vnější znaky utrpení. Stéblo ječmene vypadalo „zdravě\', lístky nepovadly a zelenaly se dále.
Mladý vědec Vitalij Gorčakov ze stonku tykve vypreparoval vodivá vlákna a napojil na ně mikroelektrody. Pak různými způsoby dráždil kořen rostliny, například jej nařízl. Ve vzdálenosti 30—10 cm od místa dráždění se v několika sekundách objevil elektrický impuls, který se projevil na obrazovce oscilografu.
Soudí se, že rostliny nemají nervovou soustavu a smysly. Jak tedy reagují na vnější prostředí? Jak na ně působí fyzikální dráždění?
Na tyto otázky se pokouší odpovědět elektrofyziologie, která studuje elektrické procesy v živých organismech. V odpověď na dráždění zvnějška vznikají v nervových buňkách elektrické signály, které se pak dostávají do mozku. Moderní přístroje umožnily nejen změřit elektrické pole mozku a srdce zvířat a člověka, ale objevit i „elektrický svět\' silových polí, který vytváří veškerá živá příroda.
Vysoce citlivý přístroj - sondující zesilovač — umožnil zjistit elektrické „hlasy\' rostlin -stromů a keřů. Stovky pokusů potvrdily, že v rostlinách vznikají elektrické impulsy podobné nervovým impulsům zvířat a člověka. Přitom koordinace vnitřních procesů a jejich rovnováhy s prostředím se dociluje složitým dráždivým systémem, pod jehož kontrolou je veškerá životní činnost rostliny.
Na Kazašské státní universitě se zjistilo, že rostliny mění své elektrické parametry dokonce i podle toho, jaký je psychicky stav člověka, který stojí u nich. Domácí rostliny citlivě reagují na nemoc „svého pána\', na změnu jeho nálady. Je to doloženo četnými pokusy.
Už dříve bylo známo, že prodlouží-li se světelný den příliš, rostlina se „unaví\', že tedy má jako zvířata přesný životní rytmus. Poslední výzkumy to nejen potvrdily, ale také ukázaly, že kořen rostliny ve funkčním smyslu připomíná srdeční sval: stahuje se, mění se v něm fáze podráždění a útlumu. Rostliny vnímají světlo tak dobře, že mohou sloužit jako jakési živé relé - zapojovat a vy po jo vat elektřinu ve skleníku. Ale nejpřekvapivější je snad to, že rostliny mají prvky paměti, a to jak dlouhodobé, tak i krátkodobé. Když byl kořen fazole po nulové teplotě ponořen do vody o pokojové teplotě, kolísání ručičky zapisujícího přístroje se neuklidnilo rázem — rostlina si ještě „pamatovala\' j chlad a chovala se opatrně, i Ukázalo se také, že okurky, fazole, pšenice, brambory si velmi dobře zapamatují frekvenci záření xenovodíkové lampy. Po zvláštní „výuce\' v podobě série světelných impulsů reprodukovaly rostliny daný rytmus mimořádně přesně. Shledalo se, že každý druh rostliny má různě dlouhou paměť. Například pryskyřičník si „pamatoval\' světelný rytmus 18 hodin.
Když to vše vědci zjistili, pokusili se vytvořit podmíněné reflexy rostlin.
Poblíž filodendronu umístili nějaký nerost a „trestali\' rostlinu úderem elektrického proudu. Pak kámen odklidili a nějakou dobu měla rostlina klid. Pak se lekce opakovala. Zakrátko se začal filodendron „trápit\', jakmile se nerost octl v jeho blízkosti, i když přitom k elektrickému úderu nedošlo.
Podaří-li se nám rozluštit mechanismus činnosti „nervové soustavy\' rostlin, dokážeme snad i uměle řídit jejich růst a vývoj.
Autor: Eliška
Diskuze: