Novinky ze světa psů, koček, rostlin, cestování a ostatní.

Dřevo, kterého se denně dotýkaly ruce Wolfganga Amadea Mozarta. Takovou pověstí se mohou chlubit šumavské smrky, ze kterých byly vyrobeny pro famózního skladatele klavíry značky Anton Walter.


Rezonanční dřevo, které na smrcích dorůstá pomalu po obvodu kmene až po stodvacátém roce věku, totiž musí splňovat řadu přísných kritérií. „Strom nesmí stát na kraji lesa, ale uprostřed, nejlépe na severní straně svahu,“ říká Jiří Frei, jeden z největších českých odborníků na rezonanční dřevo. Ve spodní části kmene nesmí být jediný suk, letokruhy na rezonančním dřevu jsou pravidelné a husté, vzdálené od sebe maximálně čtvrt centimetru. „Stačí, když se třeba okolní těžbou dostane k takovému smrku více světla, dřevní hmota začne rychleji přibývat, a dřevo už je pak pro výrobu nástrojů nepoužitelné,“ říká Frei.

Podobné smrky podle něj ve větším množství rostou ještě v pralesovitých zbytcích v šumavském národním parku, kde se však už dnes nesmí kácet. Frei ale zároveň přiznává, že za nedostatkem rezonančního dřeva nestojí zdaleka jenom ekologie. Klimatické změny a průmyslové emise způsobují, že se smrky už ve zdraví nedožívají takového věku jako jejich předchůdci. Stromy se také sázejí ve větších vzdálenostech od sebe, což tvorbě rezonančního dřeva neprospívá. „Kdybych měl vysvětlit všechny důvody, seděli bychom tady celý den. Já můžu jen potvrdit, že zatímco před dvaceti lety jsem z lesa odvážel třeba vagon rezonance, dnes jsem rád za jednotlivé kusy,“ tvrdí Frei.

Právě ve vzácnosti nálezu rezonančních smrků je ale podle některých jiných odborníků další problém. I když podobné smrky nerostou jenom na Šumavě, ale i v dalších lokalitách, majitelům či správcům lesa se často nevyplatí kvůli jednotlivým kusům trpělivě udržovat vytypované rezonanční porosty, tak jako to dělali jejich předchůdci v 19. století.

Před sto lety bylo na Šumavě podobných smrků ještě tolik, že se rezonanční dřevo zpracovávalo přímo na místních speciálních pilách a teprve poté odváželo. Dnes žádná podobná pila na území Šumavy neexistuje, rezonanci vyřezávají odborníci ze smrků až u výrobce. Prakticky všichni výrobci hudebních nástrojů v Česku každopádně potvrzují, že smrkové rezonance začíná být v Česku akutní nedostatek. I když je možné českou rezonanci částečně nahradit dovozem podobných smrků třeba z Alp nebo Bosny, o to vyšší jsou pak náklady na výrobu. A výrobní ceny jsou přitom v době, kdy je Evropa zaplavena nekvalitní, ale levnou asijskou konkurencí, údajně alfou a omegou přežití středoevropských výrobců hudebních nástrojů.