Povídka číslo: 31, Kategorie: Všechny povídky
Nejlepší přítel
Nejlepší přítel
Bylo chladné ráno,koně netrpělivě kopali do boxů a ržali.Čekali na svou ranní dávku krmení,vyhřebelcování a vyvedení do výběhu.Když dlouho nikdo nepřicházel koně začali být nervózní i ti co stáli „na stání“ trhali za provazy a kopali do vedlejších stěn.Hříbata se tiskla ke svým matkám a sem tam bylo slyšet jejich pronikavé zaržaní.Vždyť se Martina nikdy nezpozdila,kde vězí,běželo v mysli většině koní?Nestalo se jí nic?Po dvou hodinách zpoždění se otevřeli dveře a v nich stála drobná dívka.Hned se vydala k několika boxům pozdravit se,se svými oblíbenci.Ostatní koně začali kopat do stěn boxů ještě víc,aby na sebe upoutali pozornost.“No jen klid“, Zvolala Martina a ujala se kýblů na krmení.Postupně plnila kbelíky podle rozpisu na dveřích skladu krmiva.Pak je dala všechny na vozík a postupně je rozvážela všem koním.Pak se ujala plnění sítí na seno ,kam každému koni nějaké dala.Nakonec šla zkontrolovat vědra a naplnila je vodou.Když se ve stáji vše uklidnilo zavedla koně do výběhu a šla čistit boxy a stání.Když z prací skončila byli už 4hodiny odpoledne,přesto,že bylavelice unavená a zmožená prací, vzala ohlávku s vodítkem a šla pro mladého ročka aby ho ještě vzala na lonž do jízdárny.Když skončila zavedla ho do jeho boxu a zajistila mu dostatek vody.Dnes Martina na přání pana Myšky – majitele stáje - podala inzerát,že se prodává,když vyplňovala tabulku málem se rozbrečela celé své dětství sem chodila a starala se o koně a teď to bude všechno pryč.I Hasydo její milovaný hnědák,na kterém se učila jezdit a vyhráli spolu nejednu soutěž,ale hlavně to byl její přítel měl ji rád jako ona jeho.A teď to bude muset vše opustit a bude muset myslet na to jak je Hasydo u jiných lidí.Jen pomyšlení na to jí vhánělo slzy do očí.Stáj patřila sterému panu Myškovi,který se o své milované koně nemohl kvůli ochrnutí starat.A tak se o ně začala starat Martina,mladá dívky,která měla neobyčejně velký cit pro koně.Každý den docházela do stáje a starala se o všech 28koní.Snažila se je i trénovat a brát na vyjížďky,pokud jí to síly dovolily.Večer vždy padla únavou do postele,ale ráno musela opět hned v půl sedmé vstávat a vše začalo nanovo.Pan Myška se jí vždycky ptal jestli vše zvládá,ale nemohla ho přeci zklamat a tak mu řekla,že ano.Pan Myška už byl předem rozhodnutý své koně prodat,protože se o ně nemohl dál sám starat a i on moc dobře věděl,že Martinu denní práce opravdu zmáhá.O den později volali kupci,že shání staršího,mírného a klidného koně,Martině ihned v hlavě probleskl Hasydo.Je také taky milý,hodný a přátelský snad si ho neodvezou,to přeci nejde!Vzápětí jí ale pleskla facka:“Jak se to sakra chováš?Copak ti na Hasydovi nezáleží a mluví z tebe jen tvá sobeckost?!Vzpamatuj se Martino!Když si Hasyda koupí a odvezou bude to to nejlepší co pro něj můžeš udělat!“.Věděla to a moc dobře,ale má ho přeci tak ráda!Naposledy položila hlavu do jeho hřívy a rozplakala se,jeho velké moudré hnědé oči se na ni dívali s láskou a pochopením.Hřebec se k ní přivinul a dlouhé minuty tam bez pohnutí věrně stál.Začínali se jí zavírat oči a tak usoudila,že by bylo nejlepší jít už spát,ale odcházela z jeho boxu se srdcem plným zármutku.Ráno když přijela rodina Majerových(dotyční kupci) byla Martina už na nohou a zrovna plnila sítě,těm koním,kteří zůstali ve stáji nechala tam jen ty,kteří byli opravdu mírumilovní a klidní.Po delší době,co se koukali po koních a Martina jim je venku předváděla,přišel čas i na Hasyda.Uchvátili je jeho ladné chody dobrá povaha a reagování na pobídky,dokonce i při vodění se jim líbil.Bohužel bylo rozhodnuto,Hasydo půjde k nim na farmu u Jitřního vánku.Martině začali po tváři stékat slzy jako hrachy a tak ho naposledy pobídla a skočili si svoji poslední překážku.Majerovi přijeli i s přívěsem,protože bydleli docela daleko.Sepsali kupní smlouvu a zaplatili i za jeho vybavení.Potom mu zabandážovala nohy,dala mu mrkev a pusu a pomalu ho vedla do přívěsu.Majerovi ještě poděkovali za dobrou koupi a slíbili,že se bude mít dobře,řekli Martině adresu aby se za ním mohla kdykoliv přijet podívat…Pak nastoupili do auta a nastartovali motor.Auto i s přívěsem se za malou chvíli rozjelo.Když viděla přívěs v dálce špitla jen:“Sbohem Hasydo,nikdy na Tebe nezapomenu!“.Po tvářích jí stékali slzy smutku i štěstí,protože věděla,že pro něj udělala to nejlepší co mohla,a byla na sebe hrdá.
...
Autor: Tanarica
Přidat komentář (0) >>> |
Datum vložení: 23.12.2007 000 21:18 / Zhlédnutí: 70620 / Bodovalo: 42 lidi
Počet získaných bodů: 159 / Aktuální pořadí: 0 / Počet bodů za den: 31.80 |
|
