Povídka číslo: 34, Kategorie: O mazlíčcích
Dopis do útulku
Zdravím Vás všechny v útulku!
V zimě jsme si od vás odvezli kocourka Ahojka a kočičku Micinku. Micinka je správný puberťák, zvykla si u nás poměrně rychle. Je hodně mazlivá, zvykla si běhat venku na zahradě, začala kamarádit s naším dvouletým kocourkem a seznamování je hned na první fotografii. Zřejmě jí ještě není rok, a tak se podle toho chová. Provádí , psí kusy \'.Dokáže během chviličky proletět celým bytem, vyběhnout jako tryskáč na zahradu, vyšplhat se až do koruny třešně, přímo slítnout ze stromu dolů a proběhnout se znovu bytem a zase ven, a to třeba 10x za sebou. Venku si hraje především tím, že číhá na naše hafany - máme 3 - se kterými se brzy seznámila a je s nimi kamarádka. Hlavně s naší 14ti letou kokršpanělicí Bárou. Ta má ke kočkám vřelý vztah, odkojila v minulosti 3x kotě.
Micinka má spoustu energie, venku nic malého živého před ní neobstojí. Chytne každou mouchu nebo koníka, dokáže vyskočit hodně vysoko, jen aby dostala, co chce. Bohužel se jí povedlo chytit i dospělého ptáčka. Do dneška se ale nechce chovat. Chce se mazlit jen když leží na křesle nebo je na zemi. Za to se ale mazlí intenzivně a legračně. Je to malý ďáblík a poděs a moc nám přirostla k srdci.
Zato Ahojek si nemohl u nás vůbec zpočátku zvyknout. Zalezl do krytého pelíšku a nevylezl v naší přítomnosti 2 dny. Vypadal tak na dvouletého kocourka, později mi veterinář sdělil, že by mu mohlo být kolem sedmi let. Oba byli nemocní, tak jsme je brali k veterináři. Micka se z nemoci dostala velice brzy, ale Ahojek se léčil přes 2 měsíce. Zpočátku jsme ho museli vyndat z pelíšku, protože musel na injekci a taky jsem nepozorovala, že by žral. Později jsem zjistila, že mu chybí nalevo spodní zuby a má problémy s kousáním. Nejdříve baštil jen to, co jsme jedli my, třeba kousek salámu, párku nebo anglické slaniny. Jedl velmi málo, přesto, že jsem mu všechno krájela na malé kousky a granule máčela.
Po delší době si začal zvykat, hodně jsme mu věnovali času, aby se cítil v bezpečí. Dneska je to báječný kocour, kterého všichni milujeme pro jeho zajímavou povahu. Když šel prvně na zahradu, táhl břicho po zemi a šel plížením vpřed asi tak centimetr za minutu. Moc lituji, že jsme tento okamžik nenatočili na kameru, protože to byl záběr do pořadu Neváhej a toč, ale to už tak bývá. Bylo vidět, že nezná trávník, stromy, ani psy. S těmi se do dneška, jako i s kocourem nezkamarádil, ale tolerují se všichni a obcházejí se, tedy spíše Ahojek, v půlmetrové vzdálenosti. Na kocoura syčí, ale ten se ho nevšímá, jen si začal všechno značkovat, tak už ho nemůžeme pouštět bez dohledu domů.
Ovšem nejnádhernější je Ahojkovo chování. Když jdeme jíst, způsobně si sedne na opěradlo křesla vedle rohu stolu, dostal svůj talířek a čeká, co od nás dostane. Ovšem rohlík nebo rýži, to by nesnědl, čeká pouze na masíčko, které vždy od každého strávníka dostane. Vyjma granulí suchých i namočených dostávají asi tak obden syrové maso. Bůček, vnitřnosti, prostě cokoliv jim zachutnalo. Právě se Ahojek přišel svým roztomilým způsobem pomazlit. Chovat taky nechce, ale když někdo z nás sedí, vleze si na klín, ale takovým způsobem, jako by se nejdříve ptal, jestli může. Když to má povoleno, je zřejmě nejšťastnějším tvorečkem.
Pokud telefonuji, přijde, skočí mi na klín a hlavičku pomaloučku vsune mezi sluchátko nebo mobil a začne mi otírat čumáček o čumáček - tedy můj. Zrovna tak i ráno. To je rituál! Při roztahování závěsů si skočí na křeslo a třeme si čumáček o čumáček, pak chce pěkně podrbat pod krkem a bradou. To nesmíme vynechat žádné ráno. Ale úplně nejlepší je to, že nás, tedy hlavně mě, následuje téměř všude po domě i zahradě, pokud nespí, a zkoumavě sleduje všechno co dělám, zajímá ho naprosto všechno a všechno chce i očichat.
Někdy se dlouho a zkoumavě zadívá někomu z nás do očí, jen promluvit. Většinou mu porozumíme, jeho gesta jsou velice výmluvná a vím, že mi rozumí, když mu vysvětluji, že právě toto nemůže a proč. Je zajímavý nejen vzhledem, ale i svou nádhernou povahou. Je klidný a rozvážný, občas vychovává Micku, když si moc dovoluje. Říkáme mu vědec nebo inženýr. Ahojek je velmi zvláštní a moc nám přirostl k srdci.
Jedna jeho vlastnost ve mně vzbuzuje obavy, nebojí se ničeho hlučného, tedy ani aut. Pokud je na zahradě, často ho kontroluji, jestli nemá zaječí úmysly, ale řekla bych, že znal pouze byt a nic jiného a tedy naší zahradu považuje za součást bytu a nemíní ji opustit a studovat okolí. Jsem moc ráda, že jsme k vám jeli právě v zimě a vybrali si zrovna tyto dvě kočičky. Jen mne mrzelo, že jsme si nemohli vzít ještě zbývající dvě, se kterými byli společně. Hlavně Ahojek je velmi výjmečný a milujeme ho.
Micinka se teprve vyvíjí a tvoří se jí povaha, bude z ní také jednou milá a přítulná kočička. Už teď si nedovolí vzít si z Ahojkova talířku na stole dobrotu, přestože Ahojek je venku a nevidí ji. Přejeme všem zvířátkům, aby našla také svůj domov a pochopení nás lidí, jako jich samých a jejich povah. Díky Vám, že se o opuštěná zvířátka staráte a každému, kdo si pro nějaké přijde, aby pochopili jejich povahy a uměli se s nimi sžít.
Všechny zdravím
Tůmová
...
Autor: Helena Tůmová
Přidat komentář (0) >>> |
Datum vložení: 16.01.2008 000 22:53 / Zhlédnutí: 72275 / Bodovalo: 54 lidi
Počet získaných bodů: 205 / Aktuální pořadí: 0 / Počet bodů za den: 18.64 |
|
