Povídka číslo: 47, Kategorie: Ostatní
Vánoční dárek
Je to již dlouhá řádka let, kdy jsem ke štěstí přišla. Známá dohazovačka Škutinová, nabízela mému bratru, který je o sedm let mladší, že mu sežene nevěstu. I pravila jsem, že on má dost času, ať sežene ženich mně. Myslela jsem to v legraci. Ona nelenila a za pár dnů mi dává číslo telefonu, abych prý mu zavolala, že takový tichý, rozvedený, nesmělý. Ale jinak hodný člověk, že dělá s jeho matkou. Proč já bych měla volat nějakému chlapovi, kterého neznám. Nevolala jsem, proč. To bylo někdy v říjnu. Na milého pána jsem ani nevzdechla.
Bylo 25.12. po obědě, v telce byla pohádka a u nás někdo zvoní. Máma šla otevřít a povídá, že si mě někdo žádá. Ve dveřích stál dlouhý, hubený kluk a že je to on, co jsem mu nezavolala. Jsem slušně vychovaná holka, tak jsem ho pozvala dál. Mladík, uviděl rodinu, vánoční cukroví, čaj s rumem. Je pravda, že se rodině představil, ale to bylo všechno, co řekl. Hele, byl zticha, jedl cukroví a civěl na telku. Po skončení pohádky, dřív ne, jsme vyrazili s mládencem na procházku. Celou dobu jsem povídala jenom já, myslíc, že mu vymluvím díru do hlavy a on pláchne. Na zastávce stál autobus, tak povídám jestli pojede domů, nebo půjde k nám. Ač nesmělý, pravil, že jde k nám, že mu to nevadí. Zasedl na židli, pojídal cukroví, pil čaj s rumem. Můj otec se ptal, jak dlouho ho znám. Když jsem odpověděla, že zrovna tak dlouho jako on, moc mi nevěřil. Nicméně, mladík na té židli sedí už 26 let. Už to ovšem není mladík, ale pán po padesátce.
Jsem přesvědčena, že můj manžel si mě vzal stejně jenom kvůli vánočnímu cukroví mé matky. Ale konec konců měla jsem být zticha, neměla chtít ženicha. ...
Autor: Vaci
Přidat komentář (0) >>> |
Datum vložení: 30.05.2008 000 19:31 / Zhlédnutí: 52329 / Bodovalo: 77 lidi
Počet získaných bodů: 279 / Aktuální pořadí: 0 / Počet bodů za den: 9.62 |
|