Nebezpečí v lese !

&&Nebezpeč&í v lese&&&&

&&&(z knihy Psovi př&ítelem v nesn&áz&ích od MVDr. Petra Skalky)&&&&&

&Je tepl&ý letn&í podvečer. Slunce měkce r&ámuje kontury zalesněn&ých kopců. Ve vzduchu von&í pryskyřice. Rozlehlou paseku děl&í lesn&í cesta na dvě nestejně velk&é č&ásti. Hou&št&í malin&í, ozdoben&é červen&ými plody, se stř&íd&á s fialov&ými květy vrbiny, žlut&ými skvrnami starčků a b&íl&ými trsy kopretin. Vedle cesty pod spl&ývav&ými listy devětsilu lež&í nevelk&ý had. Klikat&á č&ára na hřbetě a předev&š&ím &štěrbinovit&á zř&ítelnice prozrazuj&í zmiji. Had se ani nepohne, ostatně nem&á proč. Teplo dozn&ívaj&íc&ího dne je př&íjemn&é a v žaludku tlač&í tučn&ý hrabo&š.&&&&

&
Zmije se za n&ím musela vypravit do podzemn&ího bludi&ště nor, což je &úkon, kter&ý neděl&á r&áda, ale tentokr&át nebylo zbyt&í. Hork&é počas&í uplynul&ých dnů urychlilo tr&áven&í posledn&í kořisti a na povrchu se nic vhodn&ého od t&é doby neobjevilo. Bystr&é my&šky s vykulen&ýma čern&ýma očima přeb&íhaly př&íli&š rychle na neohraban&ého hada. Cesta pod zem ov&šem nebyla bez rizika. V &úzk&é &štěrbině se zmije neotoč&í a objev&í-li se j&í v z&ádech drz&á my&š, může ji ohlod&ávat od ocasu zcela beztrestně. Pak zmiji nezbude nic jin&ého než potupn&ý &útěk a může b&ýt je&ště r&áda, dostane-li se nahoru živ&á. Tentokr&át lov dopadl uspokojivě. Prvn&í u&štknut&ý hrabo&š sice stačil ut&éci nezn&ámo kam, ale druh&ého zastihla v doupěti, kter&é nemělo jin&ý v&ýchod. Pak už stačilo jenom počkat, až kořist znehybn&í.&&

&
Po m&írně stoupaj&íc&í cestě kr&áč&í lidsk&á dvojice, okolo n&íž pob&íh&á zlat&ý kokr&španěl. Pozorně očich&áv&á trsy tr&ávy a kameny. U devětsilov&é hou&štinky se nerozhodně zastav&í. C&ít&í nezn&ám&ého tvora, jehož nedok&áže identifikovat. Tak&é zmije se neh&ýb&á. Chvěn&í půdy ji d&ávno prozradilo přibližuj&íc&ího se vetřelce, př&íli&š velk&ého jako potencion&áln&í potrava, o n&íž v dan&é chv&íli stejně nem&á z&ájem. Docela dobře ale může j&ít o nepř&ítele. Takov&ý jezevec slupne hada bez ohledu na jeho jed jako malinu. A tak se zmije přitiskne mezi such&é spodn&í listy a lež&í, neboť je naděje, že ji nezn&ám&é zv&íře přehl&édne. Nepřehl&édlo, ale nev&í si s n&í rady. Prostrč&í čenich mezi listy a hlasitě vt&áhne vzduch. Znepokojen&ý had nadzdvihne hlavu a zasyč&í. Pes couvne, ale zvědavost mu ned&á. Kr&átce &štěkne a přilož&í vlhk&ý, čern&ý čum&ák až k podivn&ému tvorovi. Zmije t&ím nabude dojem, že j&í jde o život a vyraz&í. Had&í v&ýpad nen&í tak rychl&ý, aby divok&é zv&íře nedok&ázalo uhnout. Nebo alespoň jako jezevec sklonit hlavu a nastavit &štětinat&ý z&átylek s tlustou kůž&í. Pes v&šak zůstane překvapeně st&át a jeden had&í zub se mu zasekne př&ímo do čenichu. Hned potom se zmije otoč&í a prch&á, pokud j&í pln&ý žaludek a moment překvapen&í dovol&í. Pes vykvikne, poodskoč&í a začne si čenich, na kter&ém vyrazila krůpěj krve, ot&írat o tr&ávu. Jeho poč&ín&án&í neuniklo lidsk&é pozornosti. Dvě star&š&í pan&í přeru&šily zaj&ímav&ý rozhovor a prohl&ížej&í psa; nic ale vidět nen&í. Krv&ácen&í z drobn&é ranky ustalo a had je pryč. &'Asi se o něco p&íchl,&' usoud&í jedna z žen.&&&

&Po čtvrthodině si v&šimnou, že psovi nějak nat&ék&á čenich a tak&é jeho nad&šen&é pob&íh&án&í ztratilo obvyklou jiskru. Ps&ík se sotva vleče a co chv&íli se d&ýchavičně zastav&í a odpoč&ív&á. &'Už m&á t&é proch&ázky dost,&' m&ín&í pan&í v pestr&é halence. &'Raději se vr&át&íme.&'Zp&átečn&í cesta je nekonečn&á. Kokr&španěl už nemůže ani j&ít a posledn&ích několik set metrů ho nesou v n&áruč&í. Čenich otekl tak, že z oč&í zůstaly dvě &škv&írky. Nakonec se přece jen v&šichni dostanou na chatu, jenže v osadě nen&í telefon, sousedn&í domky jsou pr&ázdn&é a posledn&í autobus do městečka už tak&é odjel.&&&

&&
Na&štěst&í ženy nepodlehnou panice. Majitelka psa ulož&í do stinn&ého kouta kuchyně a na čenich mu d&á studen&ý obklad. Když se prohřeje, vyměn&í ho. Druh&á zat&ím uvař&í k&ávu, vydatně ji oslad&í a po vychladnut&í nalije psovi několik lžiček do tlamy. Kokr&španěl nam&áhavě polyk&á a pokl&ád&á hlavu na podlahu.&&&

&N&ásleduj&íc&í den otok viditelně splaskl a pes už nen&í tak netečn&ý. Zved&á hlavu a občas zavrt&í oc&áskem. V poledne se s&ám zvedne a nejist&ým krokem se vyprav&í k misce s vodou. Večer už loud&í o j&ídlo. Tak&é obě pan&í již věd&í, že kokr&španělovo zakviknut&í přede&šl&é odpoledne nesignalizovalo nevinn&é p&íchnut&í, ale zřejmě něco hor&š&ího. Tak nějak může doj&ít ke kontaktu psa s na&š&ím jedin&ým jedovat&ým hadem. Pes buď zmiji vyp&átr&á a chce ji prozkoumat, nebo se n&áhodně dostane do jej&í bl&ízkosti. Had se c&ít&í ohrožen a br&án&í se. Na jeho obhajobu nutno podotknout, že zmije skutečně u&štkne až v nouzi nejvy&š&š&í a vůbec ji nenapadne někoho pron&ásledovat, jak se tak&é traduje. Naopak se snaž&í co nejrychleji zmizet. Obvykle ut&ík&á je&ště dř&íve, než ciz&í tvor doraz&í až k n&í. Někdy to nestihne - buď je druh&é zv&íře př&íli&š rychl&é, nebo je zmije čerstvě nažran&á či m&írně podchlazen&á.&&&&

&
Pes z na&šeho př&íběhu měl &štěst&í. U kokr&španěla by pravděpodobně obsah pln&ých jedov&ých žl&áz vyvolal smrtelnou otravu, zmije je v&šak pln&é neměla. Použila č&ást jedu na hrabo&še a trv&á několik dnů, než se z&ásoba jedu obnov&í. Jedov&é zuby jsou p&árov&ý org&án, každ&ý se svou vlastn&í žl&ázou. Had zas&áhl psa jen jedn&ím zubem, takže vstřikl jen polovinu moment&áln&í z&ásoby jedu. Obě ženy zachovaly rozvahu, což je velice důležit&é. Panika majitele se velmi snadno přenese i na psa, zvl&á&ště nen&í-li zdravotně v po- ř&ádku. Když jim okolnosti zabr&ánily vyhledat kvalifikovanou pomoc, ponechaly psa v klidu. Studen&é obklady br&ánily rozvoji otoku, kter&ý mohl eventu&álně ohrozit průchodnost d&ýchac&ích cest a čern&á k&áva př&íznivě působila na oběhov&ý syst&ém. Pochopitelně, stane-li se podobn&á nehoda v dosahu veterin&árn&ího pracovi&ště, pak je co nejrychlej&š&í vyhled&án&í odborn&é pomoci samozřejmost&í. 1 kdyby zvěrol&ékař neměl v z&ásobě specifick&é s&érum, může jin&ými l&éky rozhoduj&íc&ím způsobem ovlivnit naději psa na přežit&í, zvl&á&ště pokud jde o men&š&í plemeno. Pes o hmotnosti kolem 10 kg je u&štknut&ím zmije obecně bezprostředně ohrožen. U velk&ých plemen je riziko podstatně men&š&í. Na&še zmije prostě nedisponuje tak velk&ým množstv&ím jedu. Zanedbateln&é ov&šem nen&í nebezpeč&í alergick&é reakce, kterou jed jako biologick&á l&átka může vyvolat bez ohledu na velikost psa. Kromě včasn&é n&áv&štěvy veterin&árn&í ordinace může chovatel pozitivně ovlivnit psovu &šanci vhodnou prvn&í pomoc&í. M&á-li jistotu, že pachatelem byla zmije, lze ranku vys&át nebo zvět&šit nař&íznut&ím tak, aby vyt&ékaj&íc&í krev jed vyplavila. Je-li postižena končetina, je možn&é přiložit nad kousnut&í &škrtidlo, kter&é v&šak mus&í b&ýt každou hodinu na několik minut uvolněno - jinak hroz&í odumřen&í za&škrcen&é č&ásti těla.&&

&
Kromě had&ího jedu může psa ohrozit i jed někter&ého na&šeho hmyzu - včel, vos, sr&šňů a muchniček. Při masov&ém pobod&án&í absolutn&ím množstv&ím jedu, při jednotliv&ém p&íchnut&í alergickou reakc&í. Otok obzvl&á&ště hroz&í psům, kteř&í chytaj&í vosy do tlamy. Vymluvit si to nenechal ani můj vlastn&í boxer. Po prvn&ích zku&šenostech, kdy vosu chytil a držel, m&íval tv&áře natekl&é do několikan&ásobn&é tlou&šťky. S vosami si zač&ín&á neust&ále, ale novou technikou - po vose chňapne a okamžitě ji vyplivne. Pak na n&í chv&íli civ&í a h&ýbe-li se je&ště, uděl&á to znovu. Nehybn&á vosa ho nezaj&ím&á. Dokonce se vypracoval tak, že posledn&í rok už ž&ádn&é žihadlo nedostal.&&&

&Autor: Klementov&á Hana&&