Finský honič (Suomenajokoira, Finnish Hound)

Finský honič je klidný, aktivní a přátelský pes, nikdy není agresivní. Má vlídnou a mírnou povahu, není tedy příliš dobrým hlídačem. Dobře vychází i s dětmi.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Finnish Hound; fin.: Suomenajokoira; čes.: Finský honič

PŮVOD:
Finský honič je lovecký pes, určený především k lovení zajíců a lišek, jež sleduje prostřednictvím jejich pachu. Je horlivým lovcem i při obtížných okolnostech. Pracuje nezávisle, je vynikajícím stopařem a kořist stíhá s rezonantním štěkáním.
Počátkem 19. století ve Finsku docházelo k přírůstku finských venkovských psů, mnoho psů se také podobalo plemenům evropských honičů. Po založeni Finského psího klubu v roce 1889 započal vývoj a šíření Finského honiče. První standard byl napsán v roce 1932. Asociace plemene v různých částech země hráli ve vývoji tohoto plemene velmi důležitou roli. Křížení plemene, které bylo provedeno na začátku 20. století také napomohlo k vytvoření základního kmene, ze které Finský honič pochází.
POPIS:
Finský honič je trojbarevný pes, střední velikosti, stejnoměrně vysoký, zřetelně vyšší v těle, než v kohoutku, silné postavy, ne však těžký. Tělo je ve své zadní části široké přinejmenším stejně, jako v oblasti hrudi vepředu. Pohlaví je zřetelně vyznačené. Poměr mezi délkou těla a jeho výškou s kohoutku je 1,1:1. Hloubka hrudi je poloviční jeho výšky v kohoutku. Délka čenichu je rovná délce jeho lebky. Délka lebky se rovná její šíři i hloubce.
Lebka je při pohledu zpředu stejně široká, na svém vrcholu poněkud klenutá. Čelo je z profilu mírně konvexní, horní linie lebky je k nosnímu mostu paralelní, brázda mezi očima je sotva viditelná, obočí a týl jsou viditelné zřetelně. Stop je nepatrný, ale jasně ohraničený, s výrazným obočím. Noj má dobře vyvinutý, černý, s otevřeným a mobilním chřípím. Čenich je stejně dlouhý, jako lebka, mírně hlubší, nosní most je rovný. Dolní ret tvoří spodní linii, která je téměř paralelní s horní linií čenichu. Rty má dobře vyvinuté, dobře pigmentované. Horní ret je krásně zakřivený. Rty a koutky úst jsou těsně přiléhající. Líce jsou jemné. Oči jsou středně velké, nevyčnívají, jsou oválného tvaru, tmavě hnědého zbarvení, dívají se vpřed. Oční víčka jsou černá, výraz očí je klidný. Uši má svěšené, blízko u hlavy, jsou otočené tak, že zadní okrajové body jsou otočené ven a konečky jsou téměř vpředu. Jsou posazené v linii, tažené od nosu k očím, jsou ploché a natažené vpřed dosahují do poloviny délky čenichu. Krk je středně dlouhý, svalnatý, dosti čistý, výrazný a jen mírně klenutý. Záda má střední délky, jsou rovná a svalnatá. Bedra jsou dosti krátká a silná. Hruď má dlouhou a hlubokou, dosahuje až k loktům. Ocas je nízko posazený, mírně klenutý, dosahuje až k hleznům, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje, při odpočinku visí blízko u zadečku, při akci se může zvednout, nikdy však nad linii zádi, srst na ocase je podobná, jako na ostatních částech těla. Celkový vzhled je dosti hranatý, při pohledu zpředu je rovný a paralelní, předloktí má vertikální, nejhlubší bod hrudi dosahuje až k loktům, nadloktí a předloktí jsou stejné délky. Ramena má dosti dlouhá, silná a šikmá, jsou blízko u těla ale velmi mobilní. Předloktí jsou silná a šlachovitá, se silnými oválnými kostmi. Tlapky jsou mírně oválné, s těsnými klenutými prsty, silnými, spíše černými drápy a s pružnými, spíše černými polštářky. Zadní končetiny jsou rovné, svalnaté, dobře hranaté a při pohledu zpředu paralelní, stehna má dlouhá široká, se silnými svaly. Kolena má silná a dosti nízká. Zadní tlapky jsou konstrukcí stejné, jako přední, vždy jsou nasměrovány vpřed. Chůze je v poklusu lehká a efektivní, s dlouhými kroky, horní linie těla zůstává ve stejné úrovni a pevná v pohybu, končetiny se pohybují paralelně. Kůži má silnou, na celém těle dobře přiléhající a bez vrásek.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 55 až 61 cm, ideál je 57 až 59 cm.
Fena má v kohoutku 52 až 58 cm, ideál je 54 až 56 cm.
VÁHA:
Finský honič váží v rozmezí 20 až 25 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Finský honič má srst s krátkým, hustým a strukturou měkkým podsrstím. Krycí srst je střední délky, dobře přiléhající, rovná, hustá a spíše hrubá. Zbarvení je trojbarevné, má černý plášť, bohatě tříslové zbarvení je na hlavě, dolních částech těla, ramenou, horních částech zadních končetin ale také i jinde na nohách. Bílá značení jsou obvykle na hlavě, krku, hrudi, dolních částech končetin a na špičce ocasu.
CHARAKTER:
Finský honič je klidný, aktivní a přátelský pes, nikdy není agresivní. Má vlídnou a mírnou povahu, není tedy příliš dobrým hlídačem. Dobře vychází i s dětmi.
PÉČE:
Finský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Finský honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců a jelenů.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. – Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FH
ČÍSLO STANDARDU:
51/ 14. 11. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 07. 1997

• Hlavní
• Sekce
• Zábava
• Nástroje
• Společnost
• Různé
• IQ test
• Kontakt